Evil Dead – možná tenhle hororový titul znáte pod jiným názvem, a že jich bylo: Chata v horách, Zlí mrtví, Zlý mrtvý, Lesní duch, Smrtelné zlo, Kořeny, Zlá smrt, a mnoho jiných.
S těmi Kořeny – byl to film, kde poprvé v historii kinematografie kořeny znásilnily ženskou.
Dneska už je to kultovní záležitost z období, kdy americký film znamenal mít video nebo známého s ním, rychlodabing, který sotva překrýval původní zvukovou stopu, a kolikrát i obrazovou fantazii – to v případě, kdy kopie videokazety měla číslo osm, při níž se ztrácela barva a kolikrát i obraz.
Film E.D. bylo pro mě něco jako ztratit hororové panictví. Když jsem ho viděl poprvé, bylo mi něco kolem třinácti, díval jsem se na něj tajně, rodiče snad byli na návštěvě nebo jsem si ho pustil, když odešli do práce a já ještě nevyrazil do školy. Klečel jsem před obrazovkou a doslova čuměl na partu lidí v horách, jak mají knihu a magnetofon s jejím překladem a pak se stane něco... Něco...
NĚCO!!!
Nevím, jak mě to ovlivnilo, ale když jsem dělal první filmařské pokusy, měla moje kamera zvláštní úhly, dlouhé nájezdy, a drsný humor.
Líbily se mi i následující dvě pokračování, ačkoli ve filmovém světě dodneška můžete narazit na diskuze, čím druhým díl je, zdali pokračováním nebo remakem. Motorovka, useknutá ruka, tančící mrtvola středověk, armáda mrtvých, auto ve středověku – prostě bezva story a hlášky.
Musím ale říci, že opravdový remake před několika lety byl zklamáním na celé čáře – už to bylo jenom hnusný, zatímco originál byl hnusný a vtipný a nadupaný nápady. Remake už nezazářil. Jen se děcka pobavila a hned chcípla – a ještě si jedna blbka rozřízla jazyk, když olizovala břitvu, ty vole, to je kráva.
(Podotýkám, že stejnojmenný muzikál se mi líbil - i když to byl úlet.)
Je škoda, že se podobný koktejl humoru, hlášek, ale i drsné brutality, která je vlastně parodií sama na sebe nepodařilo dlouho namíchat, a už se zdálo, že barman režisér Sam Raimi nikdy lahve neotevře a nechá nás pozvolna chcípnout žízní.
Halloween nám však nepřinesl jenom debaty o tom, zdali tyhle svátky chceme nebo ne (což je mi ukradený, běžte namísto téhle debaty raději olíznout břitvu, určitě budete mít pak jiné starosti), ale přinesl nám i první díl televizního seriálu, který se vrací k postavě Ashe a démonům, kteří se objevují po dlouhé jízdě kamery (a mručivým elektronickým zvukem), a pak na vás vybafnou očima bez čoček a tváří, kterou už chirurgie nezachrání.
(Ne, tuzemská televize tohle skutečně do vašeho obýváku za ruku nepřivede.)
Můžu konstatovat, že jsem měl při sledování pocit jako před lety. Zase přišlo NĚCO, ačkoli ve známém duchu, jako byste se vrátili na známá místa a měli radost, že jste našli něco ze ztraceného dětství či mládí. Zabijácká panenka v supermarketu, policista běhající po stropě, známé úhly kamery a zrůdné tváře, a konečně – motorová pila dobře sedící na místě uťaté ruky.
Dětství je zpátky. A i když já jsem od něj už daleko, jako by zase rodiče byli pryč a já se koukal, na NĚCO!
Kdo to vnímá podobně, dejte si to. Bruce Campbell alias Ash is back. A má pilu.
