Rodinná firma Barovier&Toso z Murana, ostrova nedaleko Benátek v Itálii, vyrábí nádherné sklo už téměř 800 let.
Příběh plný křehké barevné krásy a silných rodinných vazeb začal jistě už dříve, ale v roce 1295 bylo jméno Barovier poprvé zmíněno v seznamech mistrů sklářů umění foukaného skla.
Muranské nebo benátské sklo?
Muranské sklo je obestřeno mnoha příběhy a pověstmi. Sklo se v Benátkách se začalo vyrábět už v 8. století – jen pro historický kontext, před tím, než v našich zemích vznikla Velká Morava. Sama výroba se postupně propracovávala a už ve 13. století byla technologie luxusního vývozního artiklu přísně střeženým tajemstvím Benátské republiky, protože prodej unikátních skleněných výrobků znamenal pro republiku jeden ze strategických zdrojů příjmů. A aby to tak zůstalo, přesunul v roce 1291 benátský dóže výrobu skla z Benátek na ostrov Murano. Od té doby je benátské sklo muranské.
Přesun sklářských pecí na ostrov měl ochránit hustě zabydlené město před požáry, které u tohoto typu výroby hrozily. Prospělo to i zachování tajemství - prchat ze střeženého ostrova bylo mnohem složitější. Navíc hrozil útěkáři trest smrti a členům jeho rodiny vězení. Tato omezení měla ale i velmi vlídnou druhou stranu. Populární sklo mělo obrovský odbyt, bylo znakem bohatství a vznešenosti, chtěl ho mít každý, kdo si ho mohl dovolit, bylo znakem společenské prestiže. Skláři tak nerušeně bohatli a stoupali na společenském žebříčku. Dokonce natolik, že si v roce 1411 založili vlastní bratrstvo, získali právo nosit meč, což do té doby mohli pouze šlechtici a mohli si brát za manželky i šlechtické dcery. A protože vždy dokázali reagovat na módní trendy a poptávku po krásném zboží, dodnes můžete při návštěvě ostrova navštívit mnohé sklárny staré stovky let a koupit si divukrásné skleněné výrobky – lustry, vázy, sklenice, sochy, překrásné šperky.
Barovierové na scéně
První záznam o jméně Barovier je tedy dochován z roku 1295, 4 roky po tom, co se benátští skláři na ostrov přesunuli. V roce 1324 je v análech zmíněn Jacobello Barovier a jeho synové Antonio a Bartolomeo. Jejich potomci Jacobo a Viviano se v průběhu 14. století stali ve sklářských kruzích pojmem a přenesli rodinný věhlas do období renesance. V 15. století Angelo Barovier objevil tajemství křišťálového skla – čirého průzračného skla, které do té doby nemělo obdobu. Angelo byl člověk, který se zabýval vědou, chemickými pokusy se pokoušel vylepšit technologické postupy výroby skla a tím také vytvářet jeho nové druhy. Díky nádhernému svatebnímu poháru, který vyrobil v polovině 15. století, se jeho jméno zapsalo do dějin umění. Křehká krása poháru zázrakem přežila neporušená až do dnešních dnů a můžete ji stále obdivovat v muzeu skla v Muranu.
Následovala staletí naplněná rodinnými úspěchy. Věhlas rodinného jména zaručil jejím členům zakázky od významných zákazníků. Další zkoumání a hledání nových postupů vyústilo v nové objevy, které už chránily patenty – například výroba perleťového skla, nebo prvního červeného skla bez použití zlata.
Do 20. století přivedl rodinný podnik Ercole Berovier. Měl cit pro nové barvy, nové postupy a zároveň pro moderní umělecké výzvy 20. století a s novými produkty slavil obrovský úspěch. Ten by nebyl možný bez jeho další klíčové vlastnosti – neochvějnému důrazu na perfektní kvalitu zpracování. Podnik vedl prakticky až do své smrti v roce 1972. V roce 1936 se firma Barovier spojila s další tradiční firmou Toso. Od té doby se v historii muranského skla objevují obě jména společně. Nástupcem Ercola se stal jeho syn Angelo, který pokračoval v rodinné tradici. Kreativita, nové postupy, moderní design, to vše pomohlo k tomu, aby se jméno firmy stalo známým v globálním měřítku. Její mimořádné lustry tak zdobí například palác saúdskoarabského krále v Taifu.
K zatím poslední změně ve vedení firmy došlo v 80. letech. Nastoupil Angelův syn Jacopo. Svou pozornost zaměřil mimo jiné na unikátní osvětlovací tělesa, která zdobí velké prostory světoznámých hotelů či obchodních prostor významných módních značek.
V průběhu staletí tak rod Barovierů dal sklářskému umění mnoho osobností, které udržovaly rodinnou uměleckou tradici a zároveň určovali trendy a technologické inovace ve sklářském řemesle. Dnes je firma Barovier&Toso nejstarší původní rodinnou firmou na světě, která vyrábí nepřetržitě sklo, je 6. nejstarší rodinnou firmou, která stále od svého založení podniká v oboru a to všechno díky tomu, že dokázala jednak udržet to nejlepší z výrobních postupů, citlivě reagovat na umělecké tendence doby a vždy být zárukou mimořádně kvalitního uměleckého zpracování svých výrobků.
Česká stopa
Mozaika posledního soudu, jediná svého druhu za Alpami, která zdobí Zlatou bránu katedrály sv. Víta v Praze, byla ve 14. století vytvořena benátskými skláři. Byl mezi nimi i někdo z naší slavné rodiny? To se už asi nikdy nedozvíme. Ale v dnešních časech se spoluprací s firmu Barovier&Toso může pochlubit známý český výtvarník, designér a pedagog Rony Plesl.
