Co má společného Paris Hilton a Porsche?

Jak se z rodinné firmy stane nadnárodní společnost? Ukazují to pohádkové příběhy rodin Hilton a Piëch.

V letošním roce odešli dva giganti. V srpnu zemřel Ferdinand Piëch, vnuk zakladatele firmy Porsche, průmyslník, konstruktér a manažer, který zanechal obrovskou stopu v evropském i světovém automobilovém průmyslu. Před pár dny pak odešel Barron Hilton, jedna z největších osobností světového hoteliérství. Oba měli něco společného. Byť si to dnes málokdo uvědomuje, tak nadnárodní značky Hilton i Porsche začínaly jako rodinné firmy a na jejich vývoji jsou pěkně ilustrovány všechny klady i zápory tohoto typu podnikání.

Ferdinand Piëch byl synovcem zakladatele automobilky Porsche a vnukem geniálního konstruktéra Ferdinanda Porsche, který se zapsal do dějin automobilismu jako otec ikony VW Brouk. Základy rodinné firmy byly v době, kdy dostudoval techniku, více než pevně položeny. Piëch byl třetí generací v rodinném podnikání a v roce 1963 šel pracovat do automobilky, kterou založili společně jeho strýc a dědeček. Jako technický manažer se dočkal obrovského úspěchu s Porsche 917, jedním z nejlepších závodních aut všech dob. Ani to však nezabránilo neshodám uvnitř společnosti a mezi jejími spolumajiteli. Konflikty se objevily už mezi druhou generací – synem a dcerou zakladatele Ferdinanda Porscheho, ale i mezi druhou a třetí generací – tedy mezi F. A. Porschem a jeho dětmi a synovci. Bratranci a ostatní sourozenci Ferdinanda Piëcha, stejně jako on sám, byli již třetí nástupnickou generací a přes nesporné úspěchy prostě nedokázali najít společnou řeč v řízení automobilky. Vypráví se množství příběhů, proč to tak bylo. F. Piëch byl vizionářem a tahounem, který však měl neuvěřitelně vysoké nároky na všechny kolem sebe a dokázal to rodině dávat patřičně najevo. Legendární je jeho věta, kterou ke svým příbuzným pronesl: „Já jsem divoká svině, vy jste domácí prasátka.“ Neshody vyvrcholily v roce 1972, rodinný podnik s ručením omezeným byl přeměněn na akciovou společnost, podíly rozděleny mezi rodinu a zároveň bylo přijato pravidlo, že nikdo z majitelů nebude ve vedení společnosti. To ale Ferdinanda Piëcha nijak neuspokojovalo. Začal pracovat jako šéfkonstruktér pro Audi a nakonec se stal generálním ředitelem Volkswagenu a pod jeho vedením VW převzal i automobilku Porsche. Šlo o mistrovský kousek, protože jeho příbuzní z Porsche se pokusili pár měsíců předtím pro změnu převzít VW, ale neúspěšně.  A pokud si myslíte, že tím končí souboj Porscheů a Piëchů, potomků jednoho muže, mýlíte se. Naplno se to projevilo při Piëchově sporu s Martinem Winterkornem, ředitelem koncernu VW v roce 2015. Z pozice šéfa dozorčí rady Piëcha tehdy odvolali jeho vlastní příbuzní z větve Porsche. To ale nic nemění na tom, že sám Piëch byl už za svého života legendou, přes všechny kontroverze, které vyvolával. Množství jeho bratranců a sestřenic a jejich potomků si dnes díky němu užívá života, ale věhlas jim nezaručuje ani jejich jméno Porsche. Kdežto Piëch z dynastie Porsche už navždy zůstane tím, kdo mimo jiné v devadesátých letech zachránil VW, prosadil vývoj a výrobu Bugatti Veyron a v neposlední řadě zanechal stopu i u nás, když pod křídla VW přivedl značku Škoda. Na jedné straně mimořádně úspěšný konstruktér a manažer, na druhé straně člověk se značnými problémy v rodinných vztazích. Přesto vyřešených tak, že všichni členové rodiny jsou dnes velmi bohatí a zajištění lidé a jméno Porsche pokračuje v automobilovém světě dál.

Příběh Barrona Hiltona, který zemřel v září, byl v něčem jiný. Barron byl druhou generací v podnikání v oblasti hoteliérství, které založil jeho otec Conrad. Ten v roce 1919 koupil svůj první hotel, ale vlohy pro podnikání a pohostinské služby projevil už mnohem dříve, když ho po krachu otcova obchodu se smíšeným zbožím napadlo upravit část jejich domu na rodinný hotel. Když v roce 1979 zemřel, jeho jmění dosahovalo 3,5 miliard dolarů.

Barron vstoupil do rodinné firmy v roce 1954, jedničkou se pak stal v roce 1966. Předtím se věnoval vlastním aktivitám, sloužil u námořnictva, věnoval se letectví a výrobě limonád, jeho cesta do rodinného podniku tedy nevedla přímo. A i když samotný jeho vstup do rodinné firmy proběhl bez kolizí a společně s otcem působil ve firmě 12 let, byl Barron nakonec zaskočen po smrti svého otce v roce 1979. Otec totiž obrovskou část akcií společnosti Hilton odkázal nadaci, kterou založil, aby bojovala mimo jiné s chudobou a bezdomovectvím. Vliv na toto rozhodnutí měly údajně vzpomínky neutěšené časy v době Velké americké deprese a II. světové války. Barron, který za léta svého působení v rodinném podniku zásadně přispěl ke zvýšení jeho hodnoty, se pak několik let o dědictví soudil, nakonec úspěšně. Už v roce v roce ale 2007 oznámil, že 97 % jeho majetku po jeho smrti nakonec opět dostane nadace. A to také splnil.  Mezitím ovšem přivedl společnost Hilton na samotný vrchol mezinárodního hotelového průmyslu. V roce 2007 rodinný podnik prodal soukromé investiční společnosti Blackstone a celková hodnota prodeje 2 800 hotelů s 480 000 pokoji v 76 zemích byla 26 miliard dolarů.  Sám Barron na této transakci vydělal přes 800 milionů dolarů. Proslul také jako milovník amerického fotbalu a filantrop. Byl pouze jednou ženatý, měl 8 dětí, 15 vnoučat a 4 pravnoučata. Z jeho odkazu dnes čerpají i jeho vnučky – profesionální celebrity Paris a Nicky. I když je jasné, že s přídomkem dědičky se mohou rozloučit, rodinný podnik Hiltonových, založený pradědečkem Conradem, přinesl potomkům Barrona velmi příjemný život.  

Rodina Porsche a Piëch dodnes ovládá přes 30 % akcií koncernu Volkswagen, potomci Hiltonových se na vedení společnosti již nepodílejí. Mají však mnoho společného. Předka se skvělým podnikatelským záměrem, další generaci, která dědictví otce zakladatele rozvinula a dostala se na samotný vrchol ve svém oboru a následně ekonomický základ a společenskou prestiž, která pochází z tradice jejich jmen, jež jsou dnes ikonami úspěchu a inspirací pro ostatní. Protože každý může najít svou cestu, splnit si svůj sen a zanechat nesmazatelnou stopu, jak je vidět z životních příběhů Barrona Hiltona a Ferdinanda Piëcha.