"Jdu na sever... a už jdu na jih." Okřídlená věta z Cimrmanova Dobytí severního pólu, která se neomrzí. Stejně jako se neomrzí to samotné přecházení. Samozřejmě teď nemluvím o tom ze severu na jih, ale o přecházení státních hranic v rámci Evropy. Možná jste si na to už dávno zvykli a jezdíte si Evropou bez povšimnutí, ale mě tenhle báječný fakt stále fascinuje. Schengenský prostor existuje už od roku 1985, mnozí se do něj narodili a vůbec o něm nepřemýšlí. My jsme získali možnost bezcelního cestování už před deseti lety a já si stejně ještě úplně nezvykla.
Báječné je, že můžete ráno vyjet z domova, abyste za osm hodin projeli bez mrknutí oka tři či více států. Mrknutí oka je opravdu důležité. Kdybyste totiž mrkli v nepravý čas, možná nezaregistrujete, že jste náhle v jiném státě. Ano, takhle kouzelně snadné to je. Vzpomínám, jak jsem byla fascinována poprvé, když mě na letišti v Amsterdamu vyšoupli z příletové haly rovnou mezi stánky s tulipány - žádná zevrubná kontrola, jen ukázat občanku a hezký den.
Jsem ráda, že v zemích, kde je bezcelní zóna denním chlebem, jsou velmi tolerantní, když nekoukají jako na blázny na turisty pobíhající kolem značky státní hranice s udiveným výrazem a vytaseným objektivem fotoaparátu. No, to je přeci potřeba, vyfotit se jednou v jednom a podruhé ve druhém státu. A jestli myslíte, že není, tak vám oponuji. Pro mě je to totiž docela opojný a zábavný zážitek. Zábavný proto, že si mohu taky jednou připadat jako lékárník Šofr a opojný kvůli pocitu skvělé svobody. Je totiž krása přejít jen na druhý chodník a prostě být v jiné zemi.
Například ve Švýcarském městě Kreuzlingen se při procházce podél břehu jezera nestihnete ani zadýchat a najednou jdete po stejném břehu, ale už jste v Kostnici a především v Německu. A když neprocházíte kolem informační tabulky, přijdete na to možná až v obchodě, když vám nebudou chtít vzít Švýcarské franky.
Cestování na občanku je skvělý projev svobody a netušených možností, jež se nám díky tomu otevřely. Možnost vyjet si prostě na výlet, nebo jen na nákup, do sousední země hojně využívají třeba i obyvatelé severočeského Varnsdorfu... Zkuste se nějakého zeptat, jestli ho baví projít ulicí, kde najdete český obchod a hned vedle německý. Jsem si téměř jista, že dotazovaný nebude nadávat, že cestou z práce nemusí ukazovat doklady pokaždé, když chce přejít silnici.
Otevřené hranice udělaly z Evropy prostor, kde se kterýkoliv obyvatel jakéhokoliv státu může cítit přirozeně. Jako by prolezl živým plotem k sousedovi na kávu a dort. Byl by si Cimrman býval pomyslel, že něco takového bude jednou možné? Jsem nadšena, že jsme již deset let součástí toho velkého sousedství a užívám si každé hraniční mrknutí oka. A vy se nestyďte a u nějaké státní hranice si na lékárníka Šofra zahrajte. Uvidíte, jaká je to sranda.
