Veřejná doprava, mlýnice lidstva

Obyčejné ráno, cesta do práce. Za ty roky, co jezdím stejnou trasou, jsem si pomalu zvykla na před nosem ujíždějící tramvaje, autobusy, které jaksi zapomenou zastavit ve stanici a jedou zvesela dál. Zvykla jsem si i na změny jízdních řádů a tras, člověk je tvor přizpůsobivý. Na co si ale nehodlám zvykat, je pravidelné zpoždění linky, které se co půl roku mění jízdní řád.

Možná jsem moc praktická, ale kdybych seděla na dispečinku či infolince dopravního podniku a obden mi volali rozčílení cestující, že stojí na stanici XY a autobus avizovaný před deseti minutami tam stále není, zkusila bych se minimálně zamyslet.

Jezdím stejnou trasou už tři roky a ani jedenkrát nepřijel ten spoj včas. Jak je možné, že při pravidelných změnách někoho nenapadne, že by prostě stálo za to dojezdové doby, a tím pádem i čas příjezdu, upravit? Rozhodně není na vině řidič, jak si mnozí spolucestující myslí. Bohužel, je nejblíže, takže to denně od někoho slízne. Všichni víme, že na trase před naší stanicí je prostě plno, zácpa, totálně ucpaná cesta. Ale! Ví to také ti lidé, co malují čísla do jízdních řádů?

Nikdo po nich přece nechce, aby vyrazili do ulic a prosili řidiče o uvolnění jízdní dráhy. Ne! Jediné, po čem pasu, je možnost, že by třeba upravili ta titěrná čísla tak, aby cestující nedostávali na stanici XY denně infarkt, protože přijdou na čas a pak 15 minut přešlapují, čekajíce na dva spoje, jež měly mezitím jet.

Prosím, nebijte své řidiče, když přijedou pozdě, volejte více těm roztomilým slečnám na infolinku... Třeba se jednou nějaká probere a všetečný dotaz pošle dál. Nebo, je-li tato situace opravdu neřešitelná, ať mi někdo vysvětlí, proč. Třeba znáte někoho u dopravních podniků, který to se mnou probere u kávy.