Našli, co nehledali

Pastýři, místo, kam přišla hledat klid a porozumění komunita, unavená moderním světem, a vychovala zde i další generaci. Jejich bezpečný přístav se ale náhle změnil a začíná boj o to, zda Komunita zmizelých přežije.  

Hluboko v lesích se ukrývá vesnice Pastýři. Tu před lety osídlili muži a ženy, zhrzení z moderního života, a založili zde komunitu. Žili v jednoduchosti, pospolitosti a vzájemné soudržnosti. Vychovali své potomky, aby mohli v jejich odkazu pokračovat. Pak se ale po smrti jednoho ze zakladatelů cosi změnilo.

Starší si pamatují, že za nimi do Pastýřů občas někdo přišel, buď ze zvědavosti, nebo aby se ke komunitě přidal. Pak se ale v okolním lese objevila záhadná nemoc – stromy pukají a roznášejí do okolí mor ze své mízy – a hranice už roky nikdo nepřekročil. Dovnitř ani ven.

V Pastýřích žijí také manželé Calla a Theo, a Callina nevidomá sestra Bee. Prožili zde celé své životy, leč sled nešťastných událostí je čím dál víc přesvědčuje o tom, že by bylo třeba odvážit se překročit hranici a dojít do města, do civilizace. Jenže, co když venku už žádné město není, všichni zemřeli na záhadný jilmový mor? Jak to, že už roky nikdo nenavštívil jejich baštu klidu a idyly? Otázky se kupí a pro záchranu bude třeba zamotanou a spletitou síť trpělivě rozplést. Jestli se jim to povede, prozradí román Komunita zmizelých.

Zdá se, že americká autorka Shea Ernshawová se inspirovala u největších mistrů hororu či postapo, a stvořila dokonalou směs obou. Její Komunita zmizelých se navenek tváří jako idylické vyprávění o vysněném místě k žití, aby se velmi záhy změnila v něco mnohem temnějšího a nebezpečnějšího. Jako masožravá houba se čtenářům zakousne do hlavy tíseň a obavy o osudy sympatických, nic netušících hrdinů.

Mám ráda knihy, při jejichž čtení se nejednou zastavíte, klepnete na čelo a uchváceně vydechnete: „Aha, tak takhle to celé je!“ Dlouho jsem podobnou knihu nečetla a jsem nadšená, že Ernshawové se podobných momentů podařilo hned několik.

Pokud to máte stejně jako já (nebo vám stále ještě mrazí v zádech při vzpomínce na film Vesnice), Komunita zmizelých z nakladatelství Jota vám rozhodně učaruje. Pokud ne, můžete si knihu užít jako vycizelovanou směs hororu a poetického vyprávění, v němž se mísí laskavé obrazy s temnými a niternými natolik, že si při další procházce lesem budete značit cestičku chlebem (jako Jeníček a Mařenka), abyste našli cestu zpět domů.