Ona a on, děvčátko a chlapec, kterým nebylo dovoleno plně prožít spokojené dětství. Zasáhla válka… Anthony Doerr zve čtenáře k brilantnímu příběhu, na němž pracoval celých deset let.
Srpen 1944, bombardování bretaňského městečka Saint-Malo, které zasáhne všechny jeho obyvatele ničivou silou. Uprostřed vylidněných ulic a domů stojí ztracená slepá dívka Marie-Laure a touží, aby ji přišel zachránit otec. V jiné části města se mladý německý voják Werner snaží schovat tak, aby útok spojenců přežil.
Nějak takhle začíná děj obrovského románu Jsou světla, která nevidíme, amerického spisovatele Anthonyho Doerra, který vydalo letos nakladatelství MOBA. Válečný román s prvky magického realismu vypráví příběh dvou mladých lidí, do jejichž osudu zasáhla válka a neodvratně změnila jejich směr. Marie-Laure v šesti letech oslepla důsledkem šedého zákalu. Její otec Daniel, správce a klíčník v muzeu, ji naučil lásce ke knihám a vyráběl pro ni různé hlavolamy i dřevěné modely, aby se dokázala zorientovat ve světě kolem. Marie-Laure tak poznala, že prací, pílí a vzájemnou láskou dokáže vše, co si vysní. Werner přišel ji v útlém věku o rodiče v dolech, takže i se svou sestrou vyrůstal v sirotčinci. Jako malý objevil vášeň pro vědu, touhu vědět, jak všechno funguje, touhu proniknout do přírodních zákonů. Tyto vášně mu zařídily místo v elitní škole pro budoucí příslušníky wehrmachtu. Werner se nadšeně schoval v otevřené náruči Hitlerjugend, aby ale velmi záhy poznal, že nic není takové, jak se na první pohled zdá.
Anthony Doerr za svůj román právem obdržel Pulitzerovu cenu, Jsou světla, která nevidíme vám ještě dlouho bude rezonovat v hlavě. V krátkých kapitolách skládá mozaiku životních osudů dvou hlavních hrdinů, jejichž cesty se musejí neodvratně protnout. Autor stvořil válečný příběh, který vlastně nepojednává o válce, ale především o osudech lidí, nucených ve válečném stavu žít a přežít. Mnohovrstevná sága se rozbíhá a sbíhá, a cestou zamotává čtenáři hlavu jako nejlepší Danielův hlavolam.
Válečných románů bylo (a ještě bude) napsáno bezpočet, ne všechny se však dají číst či se jednou budou řadit ke klasice. Doerrova kniha má ale solidně našlápnuto k tomu, že ji děti budou probírat ve školách jako dokonalou ukázku silného lidského příběhu na pozadí válečné vřavy. Doerr svým románem krásně dokazuje, že i když se doba kompletně vymkne z kloubů, stále je naděje, že obyčejní lidé si zachovají zdravou mysl.
Zavřete oči a poznejte alespoň na chvíli, jaké je koukat na svět duší. Marie-Laure to zvládla, tak proč ne my ostatní.
