Jak jsem se rozhodla nemít problém

Problémy. Všichni jich máme hromadu, nebo si to alespoň myslíme. A tak si stěžujeme. Na nespravedlnost, na smutný život, na ústrky. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jestli vůbec nějaký problém máte?

Nemám dost peněz. Mám práci, která mě neuspokojuje. S nikým nechodím, nikdo mě nemiluje, jsem sama. Moji blízcí mi nerozumí. Potřebuju zhubnout. To jsou příklady jen několika problémů, které nám neustále rotují hlavou. Nebo alespoň mě občas hlava přímo brní ze všeho, co je špatně. Ale poslední dobou jsem přišla na to, že na svět netřeba hledět až tak černě, stačí postavit se k němu čelem.

Jedna chytrá kniha tvrdí, že pokud si úplně přestanete pořád stěžovat na každou malichernost, váš mozek změní „výrobní linku“ a začne vám posílat mnohem více pozitivních myšlenek. A život se prý tak nějak zlepší sám, jelikož budete mít více síly a optimismu, abyste všechno zvládli. Nejsem fanatický čtenář návodů na štěstí, ale tohle mě zaujalo. Je to skutečně možné, nebo je to jen americký trend být OK za každé situace?

Zkusila jsem se podívat na svůj život a existenci  z té lepší stránky. A výsledek mě samotnou docela překvapil. Když se člověk zamyslí, není na tom tak špatně. Jsem zdravá, fungují mi všechny údy. Práci, která mě již nenaplňovala jsem jednoduše vyměnila. Sice nemám přítele či životního partnera, ale i tak si užívám plnými hrstmi všeho, co se nabízí. Mám kamarády a rodiče, kteří mě milují, a můžu se na ně obrátit ve chvíli smutku, nedostatku nebo z jakéhokoliv jiného důvodu.

Hubnutí a jiné podružnosti mohou brnknout o vědomí, ale neměly by se rozhodně stát alfou a omegou vašich dní. Potřeba peněz se dá vyřešit víkendovou brigádou. I když vás skoro zabije spánkový deficit a únava, stejně si to nakonec nečekaně užijete. Jaké je příjemné překvapení, když na konci takového víkendu zjistíte, že jste nejen na chvíli vyřešili problém s penězi, ale navíc zažili něco neuvěřitelného.

Před nedávnem mě jeden kamarád, na obvyklou a zavedenou poznámku „tvoje problémy bych chtěla mít“, překvapil otázkou, jaké mám tedy vlastně problémy a jestli chci vyslechnout či pomoct. V tu chvíli mi poprvé došlo, že si nemohu a nechci na nic stěžovat. Dokud totiž nejde o život, jde totiž úplně… o nic. Všechno ostatní se dá, často s ochotnou pomocí ostatních, vyřešit. A tak jsem se rozhodla nemít problém.

Vím, že jsou to jen osobní starosti, které zdaleka nedosahují celosvětového významu. Ale možná, že když se s vervou postavíme těm soukromým maličkostem, budeme mít náladu a větší pochopení pro problémy celého světa. A třeba i víc nápadů, jak je řešit.