Přečíst si zoufalstvím jednu knihu ze série vícekrát, protože toužíte po dalším pokračování, které autor ještě nenapsal. Těšit se netrpělivě na další díl seriálu či očekávat filmové pokračování svého oblíbeného příběhu. To většina z nás dozajista zná. Už jste ale někdy s podobným rozechvěním šli do divadla?
Helenka Součková vyrostla, přestala být Freisteinovou i Součkovou, a stala se Helenou Dardovou. Irena Dousková, autorka úspěšných knih Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák, se potřetí vrátila k příběhu Heleny Součkové, jejíž život jsme mohli sledovat v předešlých knihách. A vězte, že i napotřetí se dozajista zasmějete. Jít do divadla na Dardu je totiž jako vrátit se domů.
S Helenkou jsme zažívali první rodinné štěstí i tragédie, hleděli jsme na svět jejíma sedmiletýma očima. Očima, které všechno věděly a nad vším přemýšlely. Pak Helenka povyrostla, dorostla na střední školu a tam prožívala další peripetie, dobrodružství. Hledala míst ve světě a snažila se o splnění vlastních tužeb i snů. Nyní se vrací jako žena, aby se stejnou grácií, humorem a nadhledem glosovala i svůj dospělý život.
Knihu Darda velmi úspěšně inscenují v Divadle Na Jezerce, v hlavní roli s Barborou Hrzánovou, jež pro mne bude s rolí Heleny Součkové asi již navždy spjata. Helena, která pro svět vlastně zůstala Součkovou, protože se nakonec stala herečkou jako její maminka Kačenka, prožívá všechny slasti i strasti manželství, mateřství a života herečky ve věku, kdy už odrostla princeznám a ještě nemůže hrát roztodivné babičky.
Irena Dousková napsala velmi dobrý příběh, který na Jezerce úspěšně zinscenovali, pod režijním vedením Arnošta Goldflama. Sledovat životní eskapády rodiny Dardovy i všech kolem je v podání tamních herců čirá radost. Barbora Hrzánová se vrací v nejlepší formě k Helenčinu příběhu a vypráví další pokračování s poetikou sobě vlastní. Jejího manžela ztvárnil Petr Vacek a myslím, že i přes jeho životní klopýtnutí budou mít pana Dardu divačky rády.
Děti v podání Lenky Vlasákové a Michala Kerna byste chvíli milovali a chvíli s chutí fackovali, jak skvěle se ve svých rolích usadili. Vlasáková dokazuje, že umí být půvabná i ve chvíli, kdy už posté otevře ledničku, aby ji okamžitě zase s hlučným kopnutím do dveří zabouchla. Kern i Vlasáková však nehrají pouze tyto úlohy, stejně jako další herci (Miluše Šplechtová, Martin Sitta, Rostislav Novák, Jan Hrušínský) v obsazení ztvárňují rozličné Helenčiny kolegy a kamarády. Během inscenace se tak můžete kochat i jejich rychlými a mistrnými převleky a tím, jak snadno vplouvají z charakteru do charakteru.
Helenka nám vyrostla a dospěla. I diváci, kteří její příběh sledovali, pomalu dorostli a dost možná řeší stejné či podobné problémy. Jak říkám, jít se podívat na Dardu je jako vrátit se domů. Sedíte v rozechvění v přítmí sálu a čekáte, kam vás příběh zavane. A jakmile to začne, chvílemi toužíte plakat nad nespravedlností světa, ale mnohem častěji opravdu pláčete. Pláčete smíchy nad tím, co zase život Heleně Součkové přinesl. Žasnete nad skvělými výkony herců a také nad tím, jak se ze všech životních útrap dá udělat báječná sranda.
Je to prostě darda, jít se podívat na Dardu.
