Zdeněk Svěrák, herec, scenárista a mistr laskavého humoru, 28. března oslavil 85. narozeniny, a zároveň vyšla již třetí jeho povídková sbírka Povídky a jedna báseň. Ta se tak stala originálním dárkem jeho čtenářům.
Když se řekne Zdeněk Svěrák, každý si pravděpodobně představí něco trochu jiného. Možná to bude soused Pařízek, jehož stěrače stírají a ostřikovače stříkají. Nebo virtuos Louka, který zlatem a stříbrem obtahuje nápisy na náhrobních kamenech, a ujme se malého chlapce. Podnikavec Lavička, jenž chce své rodině pořídit krásnou venkovskou chaloupku. Anebo si vzpomenete na učitele v důchodu Tkalouna, který objeví kouzlo práce ve výkupu lahví.
Takhle by se dalo ještě hodnou chvíli pokračovat. Především se vám ale před očima jistě objeví muž s laskavým smyslem pro humor, o nějž se rád dělí se svými čtenáři, i divadelními a filmovými diváky. A přitom se Zdeněk Svěrák vlastně stal hercem a autorem tak trochu náhodou, nebo spíš dílem osudu. A myslím, že to, aby Svěrák neučil literaturu, ale rozdával humor v knihách, na divadle a ve filmu, byla ta nejšťastnější náhoda za posledních 85 let.
Ano, Zdeněk Svěrák letos oslavil půlkulaté jubileum, a jak je dobrým zvykem, čtenáři mohou slavit s ním. Nedávno totiž vyšla již třetí kniha povídek, k nimž tentokrát přibyla také jedna báseň. Sbírka Povídky a jedna báseň dostala opravdu kulišácký název, dle slov autora proto, aby své čtenáře oklamal, že se jedná o skvělé čtení, prostě povídky jedna báseň. Netřeba kulišáren, protože si buďte jisti, že se o báječné čtení skutečně jedná.
Svěrák, který miluje náš krásný jazyk, a svým hrdinům dával vždy velmi zábavná jména, do každé povídky vložil lásku k češtině, ke skvělému příběhu, a samozřejmě humor. V některých vyprávěních očividný, v jiných skrytý za špetku nostalgie, dojetí či napětí.
Povídky a jedna báseň jsou literární jednohubkou, nad kterou si smlsnete během jednoho odpoledne, pochutnáte si na nich jako na bábovce od babičky u nedělní kávy. A pak je schováte do knihovny jako malý poklad, k němuž se jistě znovu vrátíte.
Snad mohu mluvit na všechny milovníky Svěrákova psaní i hraní, když vyslovím přání, aby oslavil ještě mnohá jubilea a napsal přehršle krásných příběhů.
