Většina žen má pocit, že by měl být jejich partner mnohem empatičtější. Protože kdyby muži lépe porozuměli potřebám žen, bylo by pro ně daleko snazší, učinit je šťastné. A to, je přece v zájmu každého muže. Nebo ne?
Někde z dálky se vynořila sada zvuků.
"Jak se proboha může tak inteligentní člověk jako ty, tři hodiny koukat na partu exotů, kteří se mlátí s robotama?!"
I kdybych obsah sdělení, tentokrát výjimečně nepřibrzdil někde vprostřed cesty mezi pravým a levým uchem, bylo mi jasné, že nejde o řečnickou otázku. Pouhé pokývání hlavou s následným přitakáním...které jinak funguje v 90-ti% podobných případů, by tedy mohlo spustit nepředvídatelnou reakci. A film za chvíli začíná. Zbystřil jsem.
"Tohle není akčni sci-fi, tam se válčit nebude", prohlásil jsem s jistotou, která byla podložena pouze tím, že v TV magazínu byla u filmu Ona (2003), fotka Joaquin Phoenixe s knírkem.
"Jo, a o čem to teda je, když je to sci-fi?"
Z hlasu odkapávalo pohrdání žánrem, kterému nechtěla, nebo snad ani nebyla schopna rozumět. Bylo mi to jedno. Neochotně jsem v TV magazínu vyhledal dnešní den.
"Nó, kdyby jsi to chtěla vědět, tak žánr je to Drama / Romantický / Sci-Fi"
Těžko říct, jestli v mém hlase postřehla zklamání. Sakra! Toho romantický, jsem si nevšiml. Už mi bylo trochu jedno, jestli začátek filmu stihnu. Zrádci...dokonce už i do sci-fi propašovali romantiku!
V jejím hlase se náhle objevil zájem.
"Ahá a o čem to teda je?"
Pustil jsem se do čtení obsahu " ...komplikovaný a citlivý muž, který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé. Se zlomeným srdcem po ukončení dlouhého vztahu se začne zajímat o nový, pokročilý operační systém, o kterém jeho výrobce tvrdí, že představuje zcela unikátní a intuitivní bytost..."
"To je Joaquin Phoenix, ten hrál v Gladiátorovi, přerušila mě s očima upřenýma na smutný obličej v TV.
Když film skončil, se zvědavostí v očích, jsem se k ní otočil. "Dobrý sci-fi, ne?"
Klidně mi pohled opětovala a vypálila: "ty seš sci-fi! Bylo to lavstóry jak vyšitý."
"Tak to jsme se asi oba dívali na něco jiného. Já viděl začátek konce lidstva", prohlásil jsem, i když jsem si mohl vybrat kteroukoliv jinou, z těch asi pěti point, které film nabízí.
Soucitně se na mě podívala. "Jasně, nechtěla mu být po vůli, takže konec lidstva...to známe".
"Přesně tak", přitvrdil jsem. "Tohle byl vlastně prequel k Terminátorovi a skončí to brutální válkou", prohlásil jsem s krvelačným zadostiučiněním. Já jí dám romantiku!
"Kulový válku! Stroje nakonec budou žít s lidma v symbijóze...viděls, že se mají rádi, ne?! Ničemu nerozumíš! Všem vám jde jenom o to tělo! Jsi empatickej, jak míchačka na beton!"
Zvuky se pomalu začaly vytrácet a já pokyvával s neutrální výrazem hlavou. Jo, jo, stroje s námi budou v symbióze...otázka je, jestli tady pak nebude někdo tak trochu navíc...
