Je libo rohlíčky skořicové barvy ve tvaru pracen? Dejte si! Jen si dejte! Nabídněte si! Dejte ale pozor, abyste nesnědli něco, co se nejí...
V souvislosti se svými pracovními povinnostmi jsem v uplynulém týdnu navštívila nejmenovanou akci… Na stolech kromě klasických nápojů jako víno a voda byly umístěny také talířky s drobnými keksy, tyčinkami, oříšky a podobně. A pak na stole ležel ještě jeden talířek, v těsné blízkosti těch s keksy. Na něm ležely také rohlíčky, jako od babičky…jen trochu jiné…
Reklamu nejspíš dělají lidé, kteří s praktickým životem mají pramálo zkušeností. Mladí kreativci nastupují do reklamních agentur a jsou placeni za to, že si vymýšlejí nejrůznější strategie, aby upoutali pozornost očí potenciálních zákazníků… Tak to nejspíš bylo i v případě výrobku, který bych ráda zmínila.
Sedím si takhle u stolu a dáma sedící vedle mě si za hovoru se známým a za pološera v místnosti bere z talířku rohlíček, vyrobený v klasické formičce na pracny. Takové, jako známe z nabídky vánočního cukroví. Jelikož jsem si zapomněla brýle v práci, vidím skořicovou barvu a podivný tvar želé. A tak s říkám – divná pracna… Asi nějaký novodobý kulinářský výrobek. Na rautech a společenských akcích se objevují poslední dobou i v rámci „zdravé výživy“ občas podivuhodné kuchařské kreace a výjimkou nejsou ani nejrůznější moučníky typu „amaroun“. Jo, to bude určitě něco podobného.
Dáma ukusovala způsobně rohlíček a po důkladném rozežvýkání a spolknutí ho zapila vínem… A podotkla směrem ke kolegovi, že se jim moc nepovedl a asi šetřili s cukrem…. Její mladší parťák u stolu si všiml spadlé kartičky na stole, kterou zvedl – a jeho výbuch smíchu hovořil za vše – dáma vedle mě snědla jakousi kosmetickou pomůcku, kterou nějaký umělec výrobce vyráběl nejspíš doma v obývacím pokoji. A jak odhaduji, nejspíš svůj výrobek svěřil do rukou reklamní agentury, kde nějaký další odborný umělec vymyslel, že ke vzhledu jedlého rohlíčku přidal i „servírování“ na talířku… Nápis „Nabídněte si“ hovoří za vše… a na akci, kde je většina lidí středního věku, za utlumeného osvětlení, pak nelze čekat, že někdo přečte milimetrová písmenka na kartičce, která navíc z talířku spadla.
Co dodat.. Paní vedle z toho byla pořádně vykulená a její výraz byl umocněn nějakou paní, která cosi šuškala moderátorovi večera… A ten pak, zadržujíc výbuch smíchu, vznesl dotaz směrem k zúčastněným dámám, kdo všechno ty rohlíčky jedl. Informace, že výrobek je vyroben z jakéhosi želé a možná že silikonu, mořské řasy, kosmetického oleje a nějakých dalších chemikálií, moc ke zklidnění paní vedle nepřispěly.
Ano, tato historka vyvolala i ve mně smích, avšak současně i zamyšlení. Je opravdu nutné, aby někdo vyvinul takto zavádějící výrobek, opatřil ho barvou připomínající jídlo, servíroval ho na talířku stejném jako občerstvení spolu s nápisem „Nabídněte si“, v sále, kde je pološero a očekává se věková skupina spíše starších lidí, kteří jsou rádi, že přečtou s brýlemi ostrá písmenka, a především neočekávají, že by vedle občerstvení na stejném talíři ležela kosmetická pomůcka? Ano, po snědení oněch rohlíčků nejspíš nikdo neumřel, ale proč tu soustavu chemikálií jíst?
A tak se loučím mou oblíbenou zkušeností – máčením gumových medvídků. Pokud strčíte medvídka do skleničky s vodou, po čtyřech dnech z něj máte medvěda jak nohu. Nabyde několikrát svojí velikosti. A tak první co mi napadlo bylo, jak asi nabyl ten rohlíček, který byl velikostně jako odhadem 6 gumových medvídků Haribo… A co by taková paní promotérka či šéfka firmy na akci dělala, kdyby se někomu udělalo po jejím úžasném výrobku špatně...
