Nelze žádných pochyb o tom, že se naše životní úroveň velmi zvýšila od Sametové revoluce. Je to patrné už podle toho, když se podíváme na auta na našich komunikacích.
Motto "Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není". (Kazatel 5 - 6, Odepření dobrých darů, 6.7)
Není žádných pochyb o tom, že se naše životní úroveň velmi zvýšila od Sametové revoluce. Je to patrné už podle toho, když se podíváme na auta na našich komunikacích. Češi jezdí v nových vozech, není nic neobvyklého, že jezdí luxusními vozy. Žádné zrestaurované rozbušky, jak tomu bylo za vlády soudruhů. Zrezivělá auta se na našich silnicích takřka neobjevují, jak jsme to vídali v komunistických dobách.
Automobilový průmysl chrlí nová a nová auta, která musí prodejci prodat. Není divu, že kapacita našich parkovacích míst bývá nedostačující. Nemá každý to štěstí vlastnit dům či garáž, mnozí řidiči se musí spokojit s parkováním na ulici. A to se stává narůstajícím problémem všech měst. Vybudují-li se nová parkoviště, mávnutím proutku se rychle zaplní a problém pokračuje dál. Těžko se hledá místo, kde zaparkovat.
Na sídlištích soudruzi nepočítali s tím, že jednou přijde čas, kdy bude mít téměř každý Čech auto, proto vybudovali velmi omezený prostor pro parkování. Jenže doba se změnila. Přibývajícímu počtu aut ustupují zelené plochy ve městech. A to se nelíbí každému. Vznikají tak dva tábory. Jeden představují řidiči, kteří se dennodenně potýkají se situací, kde zaparkují, když se v odpoledních či podvečerních hodinách vracejí z práce. Vidí-li, že město dělá něco pro to, aby pomohlo řešit parkovací stání, hodnotí tento počin velmi kladně. Druhý tábor je protipólem. Představuje skupinu lidí, kteří se cítí poškozeni tím, že z okolí jejich bydliště mizí travnaté plochy, okrasné dřeviny, někdy i stromy. Tito lidé se cítí být konáním městských radních poškozeni. Poukazují na zhoršující se životní prostředí, rovněž pohled na zaparkovaná auta není tak příjemný jako pohled do zeleně.
Kdo si zvykl na auto, preferuje své zájmy. Potřebuje mít kde zaparkovat. Ten, kdo auto nevlastní, zastává jiný názor. Raději používat veřejnou dopravu, omezit auta a více chránit životní prostředí. Dá se souhlasit s oběma názory, každá strana má svou pravdu. Žijeme v kapitalismu, jenž se vyznačuje konzumním stylem života, automobilky produkují stále více aut, potřebují odbyt, aby dosahovaly zisku. Otázka kvalitního životního prostředí se stále zatím moc neřeší, ale měla by. Měli bychom chápat ty, kteří odmítají mít pod svými okny parkovací místa, která zhoršují jejich život. Hlukem, vypouštění emisí výfukových plynů...
Řešíme problémy se suchem. Vybudováním dalších asfaltových ploch nepomáhá absorbováním slunečního záření a deště. Nic pozitivního pro životní prostředí. Přesto stále víc se preferují potřeby vlastníků aut. Každým rokem vznikají nová parkovací stání bez ohledu na skutečnost, že se proti tomuto staví lidé, jimž jde o to, abychom chránili své životní prostředí. Vyhovět oběma skupinám bývá velmi těžké.
Sama osobně jezdím autem téměř každý den. Každý den řeším problém, kde zaparkuji. Přijedu-li domů ve večerních hodinách, zaparkovat není vůbec snadné. Někdy objíždím naši čtvrť i půl hodiny, abych něco našla. Parkovací stání vítám, ale nelíbí se mi, že příroda dostává na frak...
