Nikdo mi nevymluví můj názor, že práce je všelékem na jakékoli neduhy. Pracuje-li člověk, nemá čas vymýšlet nepravosti a neřesti.
Motto "Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec." (Přísloví Šalomounova, První sbírka, Před ručením, leností, ničemností, 6.9, 6.10, 6.11)
Nikdo mi nevymluví můj názor, že práce je všelékem na jakékoli neduhy. Pracuje-li člověk, nemá čas vymýšlet nepravosti a neřesti.
Práce přináší uspokojení, naplnění. Naopak zahálka plodí zlo. Ohlédnu-li se kolem sebe, mohu spatřit velmi mladé lidi, kteří nepracují. A nejedná se prosím o Romy, na něž jsme uvykli naházet kdejakou špínu. Jak je možné, že student nedokončí střední školu, učeň učební obor? Jak je možné, že absolvent střední školy raději nepracuje, než aby přijal práci, která nesplňuje jeho očekávání v oblasti mzdy?
Už ze své praxe vím, že problematické děti jsou obrazem rodiny, v níž vyrůstají. Na vině, proč mladí lidé nepracují, může být rodina, ale i škola. I když si většina rodičů odmítá přiznat, že při výchově dětí selhala, problematičnost jejich potomků hovoří o svém. Děti velmi citlivě reflektují situaci doma. Na programové lenosti se v dnešní době podepisují i školy. Těžko chápu, když se neprospívající žák 9. třídy ZŠ dostane na SŠ. To za mých mladých let nebývalo. Na SŠ se dostali pouze ti, kteří vykazovali odpovídající prospěch. Nikdo s nedostatečnými na vysvědčení nemohl být přijat ke studiu na SŠ. Jenže, světe div se, dnes toto možné je. Velmi slabý žák se dostane na SŠ, kterou samozřejmě nemůže zvládnout. Tady už neplatí ono pravidlo ze ZŠ, že i s pětkami lze postoupit do vyššího ročníku.
Mnohé SŠ se potýkají se studenty, kteří naprosto postrádají pracovní morálku. Do školy chodí, jak se jim zrovna chce, a když přijdou, je patrné, že se vůbec neučí. Jenže většina SŠ nechce přijít i o toho nejlínějšího studenta, proto si jej drží. Lenost vítězí nad systémem a pracovní morálkou. Nároky na studenta se neustále snižují, vychází se vstříc jeho bezbřehé lenosti a ono to tak v konečné fázi dopadne. Lenoch nemůže sehnat zaměstnání. I když se studentu nějakým zázrakem podaří odmaturovat, na pracovní trh se dostává kdosi, kdo postrádá potřebné vědomosti z oboru a kdo je s pracovní morálkou na štíru. Takový člověk je zkrátka nezaměstnatelný. A když náhodou práci dostane, nedostatek píle i šok z toho, že se musí každý den vstávat, odjet do práce a tam pracovat, způsobí, že takového v uvozovkách pracovníka práce bolí. Je z ní nemocen, do práce nechodí a jeho nemocenská převyšuje dny, kdy byl v práci. Která firma, který podnik má zájem o věčně nemocného lenocha? Dovolím si tvrdit, že žádná.
Mladí lenoši končí na úřadech práce. Jsou mezi nimi ti, kteří nedostudovali či se ničím nevyučili, jsou mezi nimi ti, kteří školu tzv. flákali a postrádají jakékoli vědomosti a dovednosti z oboru, jsou mezi nimi ti, které práce bolí. A co s nimi. Kam s nimi. Jestliže si v mladém věku navyknou nepracovat, zůstávat doma, nechat se živit rodiči i státem, je jen malá šance, že se tohoto zlozvyku zbaví. Časem se krom lenosti může na nich podepisovat i ztráta sebevědomí, čím déle nebudou pracovat, tím méně si budou věřit, že by nějakou práci mohli zvládnout. Navíc většina z nich je tak zpovykaná, že mají v sobě zakódovanou představu o výši své mzdy. Zatímco nemají firmám co nabídnout, očekávají, že jim budou létat pečení holubi do úst.
Jak se dostat z tohoto začarovaného kruhu? Pomůže jedině práce a přísná morálka. Nechce to nechávat mladé lenochy doma, ale honit je do práce. Např. do veřejně prospěšných prací. Uklízet města, uklízet naši přírodu. Dávat jim tu nejprimitivnější práci, aby věděli, že nemohou parazitovat na úkor všech, kteří do práce chodí. V případě naprogramované lenosti neplatí žádná shovívavost, ale v přeneseném významu pořádný bič...
