O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

Motto "Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.24)

Lidé si navykli především lát na současné poměry a velmi často vzpomínají časy, které tu kdysi byly. Možná je k tomu vedou i sdělovací prostředky, které nešetří negativními zprávami. Kdo z kterých politiků bude trestně stíhaný, kdo něco ukradl, kdo naboural, kdo týral zvířata, kdo vraždil... Výčet neštěstí by mohl pokračovat dále. A to nedělá dobře na duši. Lidé se zachmuří a uchylují se ke vzpomínkám. Zvlášť v těchto dnech, kdy se slunce schovalo, města jsou zahalena do mlhy a do toho vydatně prší. To pak má člověk náladu pod psa.

Přitom ne všechno kolem nás je ošklivé. Jsou mezi námi stále lidé, kteří konají dobro, umí potěšit osamělé, umí pomoci. Jenže o takových lidech se nepíše. A mělo by se. Příklad. V roce 2016 přišel Český rozhlas s novým projektem, jenž se jmenuje Ježíškova vnoučata. A tento projekt se obrací k seniorům, kteří se mohou cítit osamělí, tento pocit se zvlášť násobí v období adventu a Vánoc. A aby tomu tak nebylo, najdou se lidé, kteří chtějí osamělé babičky či dědečky potěšit. Plní jim jejich vánoční přání. Ježíškovi nepíší jen malé děti, Ježíškovi mohou napsat i senioři prostřednictvím projektu Ježíškova vnoučata. A mohou si něco přát. Věřili byste, že se jejich přání plní?

Vím o jednom domově pro seniory, v němž se všechna vánoční přání budou plnit. Jen považte. Někdo si přál nový televizor a dostane jej, někdo si přál dotykový mobil a dostane jej, někteří senioři si přáli něco dobrého na zub a jejich přání bude opět vyslyšeno. Nové oblečení, láhev rumu či vína, kosmetika a drogistické zboží, ať si senioři napsali o cokoli, pod vánočním stromkem své dárky najdou. 

Je opravdu velmi hezké, že ne všichni lidé u nás jsou sobci, že tu dobrý člověk ještě žije. A jednoho až dojme, když vidí, co jsou někteří lidé schopni udělat pro někoho, kdo ani není jejich příbuzný. A měli bychom o tom vědět, měli bychom vědět, že i osamělé seniory může navštívit Ježíšek a splní jim jejich přání. I člověk v seniorském věku by měl vědět, že nikdy není na světě sám, že tu vždy bude někdo, kdo jej potěší. A takovou štafetu bychom si měli předávat stále, nikdy nezapomínat na osamělé, kteří si naši pozornost také zaslouží. Dává našemu životu smysl, když umíme potěšit jiného člověka. Mělo by platit nejen o Vánocích...