Nehas, co tě nepálí

Lhostejnost se usídlila v našich životech, k tomu se dá přidat přehlíživost, mnozí lidé jsou schopni překročit ležícího člověka na ulici...

Motto "Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 10.18)

Lhostejnost kraluje mezi námi. Lidé se jen míjejí, jako by se z jejich životů vytratilo pochopení, jako by žili život, v němž chybí srdce. A jsou-li svědkem něčeho nepříjemného, dělají, že nic nevidí, že se jich to netýká, řídí se slovy "Nehas, co tě nepálí." Dnešní lidé jako by zapomínali na pomocnou ruku těm, kteří jejich ruku potřebují.

Žiji v malém činžovním domě, jehož převážnou část osazenstva tvoří senioři. Věk od šedesáti pěti a výš. Někdo by podotkl, že se mezi takovými lidmi musí žít dobře, ale rychle bych jej vyvedla z omylu. V našem činžáku se vedou války, které rozpoutává sousedka nade mnou a sousedka sídlící vedle mého bytu. Tyto dvě ženštiny neznají jinou životní náplň než škodit jiným. Musí se cítit velmi nešťastné, když se uchylují k nepěkným praktikám, při nichž osnují zlo a zažívají pocit jisté satisfakce. Snad každý v našem domě byl těmito dvěma seniorkami nějakým způsobem napaden, ale úplně nejvíc to odnášejí manželé důchodového věku z prvního patra.

Přistěhovali se do našeho domu před čtyřmi lety a jediné, co si tu užívají, je neklid. Neklid, jenž do jejich života přinášejí problematické nájemnice. Jsou natolik charakterově podlé, že z toho, co činí vůči někomu jinému, viní právě jeho. A platí to i o manželské dvojici z prvního patra. Došlo k jakési potyčce, při níž se vzájemně napadali. A problematická sousedka, sídlící nade mnou, zavolala se svým mužem policii. Nebyla jsem zrovna doma, nic jsem nemohla dosvědčit. Ale vše slyšeli i jiní senioři, kteří raději poslouchali za dveřmi a nikdy by nešli svědčit proti zlolajné nájemnici. Své si s ní užili a nechtějí, aby svou zášť obrátila vůči nim.

S oběma problematickými sousedkami mám své zkušenosti, ale jediné, co na ně platí, je důsledná ignorance všeho, čím vás chtějí rozčílit. Člověk se musí velmi ovládat, aby se nenechal vtáhnout do lidské špíny, již tyto sousedky kolem sebe šíří. Napadnou někoho, ale zavolají policii s tím, že byly atakovány. Policie vše předává na přestupkovou komisi, která bude vše prošetřovat. Viníky mají být manželé z prvního patra, kteří však nikomu neškodí, dbají na čistotu v domě, nevyvolávají hádky. Ale jsou těmi, kteří mají být sankcionováni. Jen díky ženským, jež nemají ani zbla charakteru a svůj život sytí špínou a lživými obviněními.

Je mi líto, že se v domě nenajdou lidé, kteří jsou ochotni svědčit proti zlomyslným sousedkám. Místo toho každý raději strčí hlavu do písku a dělá, že se ho to netýká. Takoví lidé si ani neuvědomují, že nechávají zlu otevřené dveře, dá se tak očekávat, že zlovolné nájemnice vymyslí další zhoubnost, jíž budou narušovat soužití v domě. Že ti, kteří dělají mrtvé brouky, mohou být novým cílem zlu...