Ukradená strana

Ztratila jsem mnoho času zbytečným bojem s lidmi, kteří umí jen bořit a ničit, jsou zlí a nenávistní. Je čas to změnit.

Na rozdíl od většiny mých stranických kolegů neodcházím primárně ze strany Svobodných pro její nové směřování, ale pro poměry uvnitř strany. Samozřejmě, že jako ostatní, nejsem spokojená s vývojem strany a jejím směřováním po parlamentních volbách. Vstupovala jsem do liberálně konzervativní strany Petra Macha, do pravicové strany, která se hlásí k duchovnímu, kulturnímu a politickému dědictví západní civilizace. Vystupuju ze strany Tomáše Pajonka a jeho party, kteří vedou stranu, jak prohlásil jeden bývalý stranický kolega, k bezhodnotovému anarchismu. V současné době je to strana sluníčkářů, vhodná tak pro pražskou kavárnu, ale naprosto nevhodná pro pravicově smýšlejícího, liberálně konzervativního člověka.

Po zvolení Tomáše Pajonka předsedou a nového předsednictva se strana začala postupně přetvářet na stranu, jejíž některé výstupy jsou v přímém rozporu s původním směřováním strany. Začaly se na webu uveřejňovat články propagující homosexuální sňatky, obhajující dotace a existenci nepotřebných neziskovek, předseda Pajonk napsal článek, v němž obhajuje uvěznění Tommy Robinsona a Josef Káles ve svém článku obviňuje Rusko z narušování suverenity jiných států. Je toho mnoho a bylo mi vždy jako člence strany nepříjemné, když se vedení strany vyjadřovalo jménem strany, a to i v případech, kdy velká část členů s jejich vyjádřením nesouhlasila a svůj nesouhlas dávala zřetelně najevo.

A tím se dostávám k tomu podstatně horšímu, k poměrům uvnitř strany.

Od parlamentních voleb, a tedy od zvolení Tomáše Pajonka předsedou, stranu postupně ovládala parta sebestředných mládežníků, kteří se chovají, jako by jim ta strana patřila. Jde většinou o lidi bez životních i politických zkušeností, ale za to jsou to chytrolíni, kteří si zosobují právo poučovat druhé a za jedinou přijatelnou jednotku úspěchu a schopnosti člověka považují mandát v komunálu a křesla v dozorčích radách. Útočí často velmi vulgárně na své názorové oponenty a žádná urážka těch, kteří „k nim nepatří“, jim není dost velká.

Tomáš Pajonk a jeho parta mládežníků postupně získali takovou jistotu, že začalo docházet i k porušování interních pravidel a stanov. V rámci party si rozdělují pravomoce, ovládají web a fb stránky. Předseda Pajonk zneužívá databáze členů a příznivců, kterou řadoví členové nemají k dispozici, k šíření často lživých nebo zkreslených informací, k adoraci kámošů z party a dehonestaci názorových oponentů. Oběti těchto lží se nemají možnost ve stejném rozsahu bránit, ani se k uvedenému vyjádřit.

Nechci už pracovat pro stranu, kde vedení a jeho parta není schopna, ale ani ochotna využít ve prospěch strany schopnosti, vůli a píli jednotlivých členů a na místo toho je dehonestuje. Nechci zůstat ve straně, kde vládne parta nafoukaných, nevychovaných spratků, kteří ve své malosti znají jedinou jednotku schopnosti a úspěchu člověka a tím je mandát v komunálu. Nechci zůstat ve straně, kde vedení a jeho parta jedná se členy jako s užitečnými idioty a pohlíží na ně jako na stafáž svého velkého já. Nechci zůstat ve straně, kde si vedení a jeho parta vyplácejí peníze za „poskytnuté“ služby straně, zatímco řadoví členové často financují náklady spojené s fungováním strany ze svého a pracují zadarmo. Nechci zůstat ve straně, která se ubírá k anarchismu a každého názorového oponenta nazývá rasistou, náckem, apod. Nechci zůstat ve straně, kde vedení a jeho parta porušují stanovy, uplatňují násilím svou moc, zneužívají svých funkcí a komunikačních kanálů k šíření lží a pomluv.

Nechci zůstat ve straně, kde vedení a jeho parta zpochybňují můj mandát předsedkyně Libereckého Krajského sdružení, ačkoliv volba proběhla zcela regulérně v souladu se stanovami i ostatními interními pravidly.

Ztratila jsem mnoho času zbytečným bojem s lidmi, kteří umí jen ničit. Je čas to změnit.