Jak se Einsteinův mozek lišil od běžných mozků? Co ovlivnilo jeho úspěch? Co ovlivňuje naše nápady? Že nepotřebujeme být geniální, abychom byli přínosem? Každý z nás je důležitý.
Právě teď mě zaujal článeček Neurokouče na Facebooku o Einsteinově mozku. Že v některých oblastech měl míň neuronů ale víc podpůrných glií, některou oblast mozku měl menší ale neurony hustěji uspořádané. Co určovalo jeho genialitu? To se nikdy přesně nedozvíme.
Ale vede mě to k zamyšlení, jak vlastně probíhá vývoj civilizace. Různá vylepšení a drobné i geniální nápady, které nás posouvají dál.
Einstein byl génius. Otázka je, jestli musel nutně být větší génius než géniové v dobách před ním, po něm, i než géniové naší doby.
Kromě každého úžasného objevu a geniálního nápadu nějakého jsou na světě desítky tisíc, stovky tisíc, miliony lidí přemýšlejících a dělajících pokusy - s výsledky nadprůměrnými, průměrnými i podprůměrnými. Kolikrát si všichni musíme říkat: "Tudy ne, tudy ceta nevede!"
Takový fenomenální úspěch je produktem nejen geniality, ale i vytrvalosti a obrovského kusu štěstí. Jestli se člověk věnuje zrovna tomu, k čemu má nadání. Jestli je dost zvědavý. Jestli potká ty správné impulzy. Jestli provede zrovna ten správný pokus. Cesta ke každému objevu je plná pilné práce, ale i náhodných impulzů, které nás někam nasměrují.
A je pravda, že Einstein dokázal uchopit realitu jedinečným způsobem. Je otázka, jestli by na tutéž myšlenku vůbec kdy dokázal přijít někdo jiný, kdyby Einstein nežil nebo se nevěnoval fyzice.
Takže to vlastně není jenom o schopnostech mozku, i když hrají klíčovou roli, ale i o tom, jaké synapse se v mozku v průběhu života vybudovaly (čili o celé předchozí životní zkušenosti) a o tom, jak v kterém okamžiku zrovna ty signály proběhnou a co za myšlenky vyprodukují.
Co kdyby v tom klíčovém okamžiku Einsteinovi zrovna zazvonil telefon nebo někdo zaťukal na dveře? Přišla by ta myšlenka jindy a za jiných okolností?
Asi by přišla, protože po přijetí informací probíhá jejich zpracovávání i na nevědomé úrovni a úžasný nápad na nás vyskočí často v době, kdy jsme uvolnění a o nic se zrovna nesnažíme - ve sprše, na záchodě, na procházce,...
Že by alfa vlny? Mozek v se takové chvíli dostane do klidového stavu a dělá přitom na pozadí psí kusy, aniž bychom museli přemýšlet. Ale musíme to mít v hlavě předem už pořádně přechroustané, probrat si myšlenky ze všech stran, mít informace uspořádané tak, aby dávaly smysl. Máme všechno v paměti, vztahy uložené v mozkových synapsích (spojích mezi neurony). A pak z nich najednou vzejde ten úžasný nápad.
Proto se doporučuje si mezi prací i během studia dělat dost přestávek. Ve skutečnosti se musím přiznat, že pochopení přednášek z principů počítačů ke mně vždycky dorazilo zhruba až s měsíčním zpožděním po přednášce. Tak dlouho těm informacím trvalo, než se uspořádaly. A není to žádná ostuda.
O některé nápady bohužel i nevratně přijdeme, když si je nezapíšeme, protože je přebije nějaká následující myšlenka, ať je to sebevětší blbina.
Teď máme obrovské štěstí, jak jsou skoro všechny informace na internetu dostupné komukoli dostatečně zvědavému. Máme jedinečné podmínky pro vymýšlení, ale i pro zahlcení informacemi. Musíme si vybírat a uspořádávat. Všechno má své plusy i mínusy. Ale zvědavosti se meze nekladou. A zvědavost je náramně uspokojivá.
No a na závěr ještě to, že člověk nemusí být génius, aby něčím důležitým přispěl, ať už nápadem, objevem nebo svou mravenčí nebo nudnou prací. Každý má své místo, kde je důležitý – dokonce i když má nízké sebevědomí a nechce tomu věřit. Jak by se géniům přemýšlelo, kdyby netekla voda, nemohli si koupit jídlo nebo kdyby popeláři nevyváželi odpadky?
Ničeho se nebudeme bát a budeme všichni přemýšlet, až se nám bude z hlavy kouřit, že jo?
