Nádherný kout naší země se stal styčným bodem českých i německých turistů a milovníků zimních sportů. Bylo by tu překrásně, nebýt kůrovce a … trpaslíků.
Na šumnou Šumavu jezdíme moc rádi, zejména do Železné Rudy, odkud co by kamenem dohodil se vypínají sjezdařské ráje Špičák a Javor.
Avšak když přijíždíme na železnorudské náměstí, v každou roční dobu nás vítá na pozadí horských hotelů a penzionů neměnná pouťová podívaná – změť laciného textilu, blýskavých skleněných koulí a pestrobarevných kýčovitých předmětů nejroztodivnějších tvarů.
Před touto hitparádou nevkusu postávají s vytrvalostí sobě vlastní vietnamští obchodníci (v zimě spíš podupávají) a nabízejí s poněkud zamrzlými úsměvy své, a dílem i tuzemské produkty.
Co je však z celého „pêle-mêle“ sortimentu nejstrašnější, na první pohled bijící do očí a divoké nabídce bezesporu vévodící, jsou dlouhé šiky břeskně kolorovaných trpaslíků velikosti S až XL.
V zásadě nemám výhrady proti pracovitým Vietnamcům; možná, že tihle dokonce platí daně. Nemám nic ani proti bavorským zákazníkům, odvážejícím si ohavné metrové skřety v autech; alespoň nebudou hyzdit naše zahrádky. Dokonce mám pochopení i pro pronajímatele a případné složitosti nájemní smlouvy (pokud obojí vůbec existuje). Konec konců mám smysl i pro absurdní humor, i když tak drasticky uplatňovaný v krásné a malebné horské krajině.
Domnívám se však, že bychom se neměli trvale smířit s alarmujícím faktem, že naše přírodní krásy a jedinečný vzhled českých měst jsou dlouhodobě znehodnocovány podobným jarmarečním nevkusem.
Vím z vlastní zkušenosti, jak si v zahraničí (namátkou ve Francii) svá přední turistická střediska doslova šperkují přísnými předpisy, včetně „detailů“, týkajících se druhu a barvy omítky a střešní krytiny domů. A pokud tamní úřady povolí příjezd něčeho podobného jako je kolotoč, musí být přinejmenším starožitný a mít historickou hodnotu.
Je pravda, že nám stálé trhy ve městech chybí, ale mám na mysli trhy typicky české, s místními potravinami (lesními plosy, medem, houbami, džemy a zavařeninami) a vkusnými, a pro daný region typickými výrobky - kupříkladu ze dřeva (nakonec i proklínaní trpaslíci mohou vypadat soudobě a vtipně, třeba jako ti z IKEA).
Je přece naším prvořadým zájmem a povinností všestranně podpořit místní rozvoj a neúnavně se zasazovat o propagaci lokální produkce a českého zboží.
***
O tom, že je to možné, výmluvně svědčí fakt, že jen o pár metrů dál na německé straně jsem nezahlédla ani jedinou vietnamskou tržnici.
