V první polovině roku klesla sledovanost několika televizních stanic. A vlastně není divu, když v “událostech” na ČT1 k nám z obrazovky prkenně promlouvaly figuríny v blýskavých toreadorských kostýmech, na Nově běžely jako vždy nekonečné reklamy a seriály a na Primě se diváci dozvídali, že “celebrita” Krampolová navštívila kosmetický salón, kde jejímu pejskovi nalakovali drápky na růžovo a “topstar” Bartošová je zase na pokraji zhroucení...
Je pravda, že to dnes televize nemá lehké, poněvadž konkurence mnoha stanic, internetu a dalších médií je drtivá. Ale její největší problém je jinde - především v neatraktivní skladbě programů a mnohdy v malé profesionalitě a nedostatku vkusu.
Preference diváků se pochopitelně různí. Někteří si potrpí na bulvár a lehčí žánry a převážně na ně se televize (zejména komerční) zaměřuje a servíruje jim skandály, katastrofy a akční snímky. Anebo pro změnu žabomyší problémy, prostoduché telenovely a variace na červenou knihovnu, případně průměrné seriály, vtíravé reality show a béčkové pořady pro pamětníky... Prostě druhou jakost, banalitu a nudu. A v honbě za sledovaností se televize často podbízí, místo aby nabízela. Hlavně KVALITU, na kterou mají diváci za své poplatky a daně právo! Vždyť většina koncesionářů by uvítala (a průzkumy a diskuse to potvrzují), kdyby je televize bavila a informovala nápaditěji a kultivovaněji. Je totiž příliš vlivné médium na to, aby šířila (pod)průměrnost a nevkus a svůj potenciál rozmělňovala v pořadech typu nevydařené matějské pouti. Koneckonců i takzvané celebrity se dají prezentovat líp!
Televize nás sice pravidelně a podrobně informuje, co si myslí poslanec A o poslanci B, kdo koho ve sněmovně urazil (kde včera hořelo, která modelka má nové silikony a která zpěvačka nejí kopr), ale o skutečných událostech a významných osobnostech často mlčí. Jako třeba nedávno o Cyrilovi a Metodějovi. Přestože oba bratři patří k evropským duchovním veličinám a v roce 1980 byli prohlášeni za spolupatrony Evropy, v nabídce ČT jsem nenašla ani jeden pořad nebo dokument, který by jejich činnost připomněl. (Nepočítám koncert z Velehradu, věnovaný Všem lidem dobré vůle.) A i když od cyrilometodějské mise uplyne příští rok tisíc sto padesát let, její příběh nebyl zpracován ani filmově.
Může se zdát, že řada závažných témat, včetně historických, je natolik obehraných nebo nezáživných, že nemohou vzbudit divácký zájem a zvýšit sledovanost. Ale tak to ve skutečnosti není. Sice se stále poukazuje (a nejvíc v televizi) na všeobecný propad kulturních znalostí, ale na druhé straně roste poptávka po informacích a vzdělávání. Tento zdánlivý rozpor se dá snadno vysvětlit tím, že většina diváků se vůbec nebrání cokoliv se z kultury a historie dozvědět. Jen se to chce dozvídat soudobou a neotřelou formou. Brání se totiž málo nápaditému a stereotypnímu předkládání dat a faktů a očekává spíš něco, co zaujme. Potíž je v tom, že prezentovat na obrazovce vážné téma chytře, vkusně a přitažlivě neumí každý - pouze skutečný televizní profesionál...
Ale zdá se, že si to na některých kanálech uvědomují - především na ČT2 a ČT24, a pomalu, ale jistě jim roste sledovanost. A známky kreativity se dají najít i jinde. Třeba právě Konstantina a Metoděje má ve spolupráci s českou televizí připomenout pětidílný seriál Davida Kočára a vznikající snímek režiséra Nikolajeva (natočil film Lidice). Oba autoři chtějí navázat na slavnou tradici Vláčilových filmů (Markéta Lazarová, Údolí včel) a poutavým zpracováním podnítit zájem o českou minulost.
Dalším zdařilým počinem je kreslený televizní seriál o české historii Dějiny udatného českého národa, určený především dětem a natočený podle úspěšné knižní předlohy Lucie Seifertové (http://dejiny.ceskatelevize.cz/208552116230010/video/ a http://www.ceskatelevize.cz/porady/10177109865/dejiny-udatneho-ceskehonaroda/dily/“). V rámci londýnské olympiády vytvořila malířka pro anglické školy také tapety s výjevy z historie naší země. Obrázky nepostrádaly vtip, obsahovaly společné prvky s britskými dějinami (pravěk, Kelty, atd...) a měly u mladých Britů značný ohlas.
***
Možná by se televize mohla ubírat podobnými cestami - nepodceňovat své diváky, opustit zaběhanou rutinu a odpustit si málo profesionální experimenty ve stylu Událostí na ČT1. Potom snad k obrazovkám znovu přiláká nejen odpadlíky, ale i perspektivní divácký segment - mladou generaci, která zatím dává přednost úplně jiné zábavě.
foto: www.ceskatelevize.cz, www.google.cz
