Podobáme se neandrtálcům a lidem z doby kamenné?... Ve všem samozřejmě ne, ale mnoho z pravěku v nás zůstalo...
Muži ani dnes nezapřou lovecké geny, ovšem nemusí nutně běhat po lese, štvát zvěř a vláčet ji do jeskyně. Stačí, když třeba něco kupují a počínají si přitom jako při stopování kořisti - vypátrají ji, uloví a co nejrychleji odnesou domů.
Ženy se zase při nákupech často chovají jako "sběračky" plodů. Mají dokonalý přehled o všem, co v okolí "zraje" a přesně vědí, kam zajít a co hledat. A při "sběru" rozhodně nespěchají. Naopak si dávají na čas, všechno důkladně prohlížejí a zvažují, co se bude nejlíp hodit.
Novodobým hledáním lovišť je kromě nakupování také turistika a cestování. Ovšem dnešní lovecké trofeje nejsou kosti a mamutí kly, ale fotografie, videa a suvenýry (někdy bohužel i nemoci). A mezi vůbec nejcennější úlovky se počítají zážitky.
K lovu patří odjakživa i oheň - příjemně hřeje a dá se na něm připravit jídlo. A to je zřejmě důvod, proč plameny lidi stále přitahují. Děti i dospělí dodnes rádi táboří a doma podpalují ohniště, krby, kamna a grily, na kterých opékají kousky masa. Někdy i celá zvířata, které pak labužnicky ohryzávají a občas z kostí vysají i morek. No... a po grilování si třeba zapálí cigaretu, která taky pěkně doutná a kouří.
Naši pravěcí příbuzní potřebovali získat energii a zahnat hlad nejen tučným soustem, ale i něčím sladkým. Rádi si pochutnávali na lesních plodech a včelím nektaru - a to nám dodnes zůstalo. Také my máme v oblibě maliny, borůvky a med, jen jsme paletu sladkostí trochu víc rozšířili.
Naši předci často bývali v ohrožení a hledali bezpečí zejména při jídle, aby měli krytá záda a přehled o útočníkovi. Stejně je tomu I dnes. V přírodě a v neznámém prostředí si zpravidla vybíráme klidná místa a v restauraci nejčastěji volíme stůl u stěny nebo v rohu, kde nás nikdo nemůže zezadu "napadnout" (a sebrat nám potravu).
Obavy z napadení v nás přetrvávají dodnes. Sice už ostražitě nepozorujeme krajinu ze skal a pahorků, zato pozorně sledujeme okolní svět prostřednictvím novin, televize a internetu. A jako naši prapředci se bojíme nejen fyzických nepřátel, ale i vyšší moci, která nás vidí, soudí a trestá. Je pravda, že jsme zavrhli barbarské obětní rituály, ale místo nich máme bohoslužby a náboženské slavnosti. A boj o přežití mezi tlupami jsme nahradili neméně krutými válkami a zabíjením, tentokrát ve jménu víry či rasy.
V dávné minulosti ovšem lidé nežili pouze ve strachu, ale také se radovali a bavili. I my máme rádi zábavu a rozptýlení, jen v trochu jiné podobě než kdysi. Už nemručíme a nedupeme okolo ohně. Místo toho povykujeme v hospodách a poskakujeme v klubech, na karnevalech, plesech a technoparty.
Vlastně jsme se od pravěku tolik nezměnili, i když to možná nechceme připustit. Experimentální výzkumy totiž ukazují, že máme s našimi předchůdci mnoho společného. Zažíváme tytéž pocity radosti, strachu a zloby a používáme stejnou mimiku a gesta. Podobně si vybíráme věci a partnery a uznáváme podobné hierarchie. Zásadně se nezměnil ani náš vztah k sexu, jídlu a odměnám a nepřestali jsme sbírat a lovit - tituly, funkce, peníze, úspěchy, rekordy, vítězství...
Podobnost s předky prostě nezapřeme. Vracíme se zpět k pradávným kořenům a v soudobé konzumní společnosti se stále víc soustřeďujeme na prvotní lidské potřeby a stále míň potlačujeme emoce a pudy.
***
Právě pudové jednání se v posledních letech dost rozmohlo a mnoho zastánců a vyznavačů neopravěku se vyrojilo i ve vrcholné politice. Tak například dnes už tolikrát zmiňovaný doktor Rath se vždycky choval tak, jak se na potomka neandrtálce sluší a patří... Pral se ve sněmovně, útočil na své politické protivníky, samčí dominancí si vybojoval postavení náčelníka a díky nadřazené pozici si také opatřil několik žen. A hlavně! Vždycky se řídil základním zákonem pravěké společnosti - ulovit co největší kořist a dobře ji schovat před nepřátelskou tlupou!
foto: www.google.com
související články:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/345517-novy-vyzkum-prepisuje-historii-neandertalcu.html
