Přívrženci fotbalu si možná ani nevzpomenou na první zápas, který viděli. Ten můj se však zapomenout nedá a dodnes si ho vybavuji.
Utkání, na které jsem se chystala, nebylo důležité, ale pro mne znamenalo premiéru - poprvé na fotbale… poprvé na fotbalovém stadionu!... Dokonce jsem si vzala nový svetr.
U brány jsme se prodrali davem, stačili koupit pivo, usadili se a čekali na zahájení sudího. Zpočátku jsem se soustředila na hru a diváky nevnímala. Ze soustředění mne vytrhlo až dloubnutí do žeber… Letmo jsem zahlédla, že v horní řadě sedí skupina fandů a jeden z nich neúnavně vstává (proto ta rána do zad).
„Kide, nech toho! Dej si pohov a sedni si!“, volali na něj kamarádi. Ale zmíněný Kid nepřestával vyskakovat, šermovat rukama a při znázorňování herních akcí také kopat do mé lavice. Údery do zad se stupňovaly a tak mi nedalo, abych si muže neprohlédla... A hned jsem pochopila jeho jméno, vlastně přezdívku.
Kid byl mužíček vestoje jen o málo větší než ostatní vsedě. Ale přestože byl tak malý, energie mu nechyběla. Během prvního poločasu nezanedbával ani alkoholový doping a vypitá piva ho natolik rozjařila, že vstával a povstání doprovázel záhadným pokřikem, prokládaným tyrolským jódlováním. Nebylo těžké uhodnout, že je na fotbale poprvé, ví o něm houby (jako já) a na stadion ho vzali asi jako maskota.
Po chvíli jsem měla záda i nohy otlučené, uši mi zalehly a pokaždé, když jsem se ohlédla (nejdřív naštvaně a pak rezignovaně), Kid na mne zamrkal… Úplně jsem to vzdala a jediná záchrana byla přestávka, na kterou jsem se těšila víc než ve škole.
Po přestávce se Kid vrátil posilněný trojkombinací pivo-víno-rum (jak vesele sdělil sousedům), v jedné ruce držel zapálený doutník (později ho vyměnil za cigarety) a v druhé papírový kelímek.
Druhý poločas byl ještě dramatičtější než první. Kid ztrácel nervy, silně povzbuzoval mužstvo Žiliny (které vůbec nenastoupilo) a když ho za ten drobný omyl kritizovali, reagoval svérázným zvoláním: ...„To nemá cenaááá, to nemá obdobaááá!!!!!!“... V zápalu mě také nepřestával atakovat (i když neúmyslně), odklepávat mi popel na rameno a popíjet pivo s takovým rozmachem, až stříkalo kolem a kropilo mne.
Výsledek zápasu mi byl už celkem lhostejný. S úlevou jsem uvítala závěrečný hvizd a spěchala pryč, aby mě rozparáděný Kid náhodou nedohonil....
Z utkání (a prvního setkání s "drsným" chlapským světem fotbalu) jsem si odnášela intenzivní zážitek, modřiny a propálené díry na zánovním svetru, který páchl alkoholem.
A tak jsme já (a Kid) byli poprvé na fotbale.
foto: www.rajce.idnes.cz
