Pocta legendě českého sportu Emilu Zátopkovi

Média mají okurkovou sezónu, a tak rozebírají neutěšenou politickou situaci, nebo ji prokládají katastrofami a prognózami extrémních veder. 

Tedy žádné potěšující a pozitivní informace... Ale něco povzbudivého by se přece jen našlo... Stačí zabrousit do minulosti a připomenout si jednu z největších událostí českého sportu a muže, který svou houževnatostí, vůlí a smyslem pro fair play nadchl tisíce lidí, inspiroval je k větším výkonům a v zahraničí nás skvěle reprezentoval a proslavil.
 
Tento sportovec byl vyhlášen olympionikem století, in memoriam mu byla udělena medaile Pierra de Coubertina a Mezinárodní atletická federace ho zařadila mezi deset nejlepších atletů historie. 

Před jedenašedesáti lety (20., 24. a 27. července 1952) získal náš reprezentant Emil Zátopek na OH v Helsinkách jako jediný, a zřejmě i poslední v dějinách běžeckého sportu, tři zlaté medaile v běhu na 5000 m, 10000 m a v maratonu. Maratonský běh si přitom „střihnul“ poprvé v životě a hned v něm vytvořil olympijský rekord. Jeho zisk tří medailí ve vytrvaleckých běžeckých disciplínách od té doby nebyl (a zřejmě nebude) překonán. 

Emil Zátopek se narodil r. 1922 jako šesté dítě v rodině ševce a přestože údajně neměl ke sportu předpoklady, do čela světových vytrvalců se doslova prodřel. Byl známý netradičními, a někdy až drastickými metodami přípravy - trénoval v kanadách (bez nich se pak cítil lehčeji), běhal s manželkou Danou na zádech a neváhal závodit třeba s vlčákem, kterého svým tempem a nasazením téměř uštval.

Zátopek byl nejen výjimečný sportovec a fenomenální běžec, ale také mimořádně pracovitý a skromný člověk. Někteří mu sice zazlívali vojenskou kariéru a členství v KSČ, ale za obojí později zaplatil mnohaletou nepřízní režimu, propuštěním z armády a tvrdou nádenickou prací, kterou se už coby světoznámý šampión musel živit. 

V roce 2000 byl jako jedna z největších postav světového sportu pohřben se všemi státními poctami a za účasti našich i zahraničních nejvyšších představitelů. Obřad v přímém přenosu odvysílala česká, rakouská a německá televize, předseda olympijského výboru Juan Antonio Samaranch na něm přednesl smuteční projev a Mezinárodní atletická federace mu udělila Zlatý řád za zásluhy.

Zátopek byl držitelem 18 světových rekordů, 5 olympijských medailí, 4 medailí z Mistrovství Evropy a Mezinárodní atletická federace ho zařadila mezi prvních deset atletů historie. Komentátoři a dobový tisk mu přezdívali „česká lokomotiva“ a poněvadž sportovní veřejnost neustále uváděl v nadšení a úžas, jeho jméno bylo spojováno i s dalšími přídomky a superlativy:...nesmírně cílevědomý, extrémně odolný vůči bolesti, neobyčejně přátelský a férový k soupeřům, atletický génius...

***

Jsou dny, kdy se cítím unavená a tehdy si vzpomenu na větu, která byla pro Zátopka tak typická: ...„Když už jsem nemohl, tak jsem přidal...“ A pokaždé, když vidím záběry, na kterých hubený Zátopek dobíhá s obrovským náskokem a bolestnou grimasou na tváři do cíle maratonu a nabitý helsinský stadion freneticky skanduje jeho jméno, nadmu se pýchou a říkám si: ...Ano, i takové Čechy jsme měli...

https://www.stream.cz/sportovni-okamziky/669313-emil-zatopek-sokuje-svet-1952

 videa: Youtube, Jan Borovanský