Plavba smrti (recenze)

Loď duchů?... Na přepychové zámořské jachtě, která připluje do Reykjavíku a s ohromným rachotem narazí na můstek, není živá duše a v průběhu vyšetřování se ukáže, že cestující i posádka byli zavražděni. Dokonce se objeví i jedna mrtvola navíc. Kdyby se něco takového přihodilo ve skutečnosti, bylo by to strašné, ale jako fikce a téma na detektivku to vůbec nezní špatně! A totéž si asi pomyslela islandská spisovatelka Yrsa Sigurđardóttir, když začala psát Plavbu smrti. 

Obliba severské krimi

Už mnohokrát jsem si položila otázku, proč právě severská detektivka je tak oblíbená. Jestli je to dáno především kvalitou autorů, anebo k její popularitě přispívá i netradiční prostředí, okořeněné kapkou nordické mystiky. Zřejmě obojí, ale je možné, že se skandinávská krimi tak trošku svezla na módní vlně a její boom za nějakou dobu pomine. Nebo taky ne. To ukáže čas. 

Islandská Agatha Christie

Přiznám se, že Yrsu Sigurđardóttir jsem neznala, dokud jsem si nepřečetla Plavbu smrti. Nicméně tato autorka, která se údajně věnuje inženýrské profesi a přitom píše detektivky a knihy pro mládež, už zaznamenala velký mezinárodní úspěch a ocitla se v rodině tak slavných jmen jako Larsson, Nesbo nebo Kepler. Její detektivní prvotina Poslední rituál byla dokonce přeložena do třiceti jazyků a několik románů (Mrazivé světlo, Žhavý hrob, Led v žilách, Ohnivý anděl), včetně Plavby smrti (knihy. iDNES.cz, 2014) vyšlo také v češtině.

V hlavní roli advokátka 

Jako má Agatha Christie svého Poirota, tak Yrsa Sigurđardóttir má zase právničku Tóru, rozvedenou matku dvou dětí a mladou babičku, která řeší své případy s podporou nového partnera - bývalého policisty. Tóra není ničím výjimečná. Je to obyčejná žena s běžnými problémy a hrůzné drama na lodi, které před čtenářem pozvolna odkrývá, tvoří k jejímu normálnímu životu ostrý protiklad. Ale takových kontrastů je v knize víc a tvoří součást autorčina rukopisu.

Protiklady - součást autorčina stylu

Už v úvodu se setkáme s prvním protikladem. Jachta vypluje z prosluněného Lisabonu a na palubě veze šťastnou rodinu, která se těší na příjemnou a klidnou plavbu. Na Island však dorazí za studené a větrné noci, je úplně prázdná a na molu ji čekají vyděšení prarodiče s plačící vnučkou, kteří tuší neštěstí. A kontrastů přibývá...

Příběh je vyprávěn ve dvou odlišných časových rovinách – přítomné, ve které probíhá vyšetřování, a retrospektivní, kdy se čtenář dozvídá, co se opravdu stalo. I zápletku rozvíjí autorka střídáním napínavých a klidnějších pasáží a dovedně tak uvolňuje a zvyšuje napětí. 

Realistické (a někdy až naturalistické) prvky autorka neváhá prokládat náznaky tajemna, přeludy, sny, zmínkami o lodi duchů a kletbě, která lodi přivodila sérii neštěstí. Pro vyvolání potřebné atmosféry a zostření čtenářovy vnímavosti často také pracuje s výraznými barevnými kontrasty („Stojí v osvětlené velitelské kabině a my tu sedíme v černočerné tmě... on byl bledý jako funebrák, ona opálená“) a kontrastními zrakovými a čichovými vjemy (zápach z pozvracené kopírky v Tóřině prosté kanceláři vystřídá intenzivní vůně drahého parfému, který se line honosným interiérem lodi). A následují další protiklady...

Líčení skromného zařízení bytu a ošumělého oblečení starého manželského páru kontrastuje s popisem drahých šatů bývalé majitelky jachty - krásné a atraktivní ženy. Cenný rám jejího portrétu tvoří „honosný protiklad k jalovému obsahu malby“ a její manželství se starým mužem pak autorka charakterizuje jako symbiózu „dvou protikladných pólů“... Při prohlídce luxusního lodního inventáře má zástupce banky na sobě prvotřídní oblek, který je v „příkrém protikladu k jeho zchátralému autu.“ A Tóra přitom s úžasem zjistí, že jenom „kuchyňské nože byly dražší než celé zařízení její kuchyně.“ Autorka ráda používá i protichůdná slovní spojení: „Žasnu, že je tak brutálně elegantní.“ Avšak tím největším a velmi zdařile využívaným kontrastem je surovost a krutost zločinu, konfrontovaná s nevinným a citlivým dětským světem, který je třeba do poslední chvíle chránit.

Co má mít dobrá detektivka? 

Plavba smrti je napínavý a čtivý detektivní román, založený na podobném principu jako Deset malých černoušků. Yrsa Sigurđardóttir umístila do uzavřeného prostoru lodi nevelký počet podezřelých a pokud z nich čtenář logicky vyloučí dvě malé děti, pak mezi pěti dospělými, kteří jeden po druhém umírají, musí být vrah... 

Plavba smrti má také všechny atributy dobré detektivky. A kromě klasického schématu (zločin-detektiv-pátrání-dopadení-objasnění) se může navíc pochlubit nevšedním námětem, vzrušující zápletkou, sevřeností vyprávění, přehledným počtem podezřelých, gradujícím napětím a překvapivým rozuzlením. Na Plavbě smrti je také neobvyklé, jak velkou roli v ní hrají děti. Už v úvodu visí ve vzduchu dětská tragédie, předznamenaná malou Siggou Dőgg: „Máma není. Táta není. Alna taky. Byga taky. Všichni umželí.“ A drama, které prožívají ti nejmenší, se objevuje v průběhu celého vyprávění a jsou mu věnovány i poslední řádky knihy. Závěrečná kapitola končí dojemnou scénou, kdy sestry dvojčata skočí po vzoru kreslených postaviček Toma a Jerryho do moře a „osudový dětský kruh“ se uzavírá. 

Odkazy, linky a foto:

http://knihy.idnes.cz/plavba-smrti.html
http://www.databazeknih.cz/autori/yrsa-sigurdardottir-2458
http://slideplayer.cz/slide/1890971/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Yrsa_Sigur%C3%B0ard%C3%B3ttir
http://www.google.cz/search?q=co+m%C3%A1+m%C3%ADt+dobr%C3%A1+detektivka&oq