Jsou lidé, kteří mají ve všem štěstí a vyhrávají v sázkách, loteriích, nejrůznějších hrách a tombolách. A nejen to... Nikdo je nikdy neokradl, nic neztratili a o nic nepřišli. Nemuseli řešit složité situace a vždycky dostali to, co chtěli. Zkrátka, co si kdy zamanuli, to měli (a o dovolené jim ani jednou nepršelo).
Pak existuje velká skupina lidí, kteří jakživ nevyhráli ani korunu. Tramvaj a autobus jim pokaždé ujede před nosem a k doktorovi nebo na úřad dorazí určitě pozdě. Na silnici si pravidelně vyberou pomalejší pruh a u pokladen nebo přepážek delší frontu. A když někam cestují, zaručeně vedle nich sedí paní s ubrečeným dítětem (nebo rozjařený pán, který vykřikuje, že si jízdenku kupují jen slaboši).
Patřím samozřejmě k těm druhým, méně šťastným jedincům. Leccos jsem v životě pozbyla, párkrát mě okradli a všechno, co mám, jsem si musela zasloužit (u zkoušek jsem obvykle dostala těžkou otázku a o dovolené nastal problém).
Je pravda, že už jsem dvakrát vyhrála, ale vzápětí hned o něco přišla. Poprvé to byl zlevněný zájezd, ze kterého jsem se radovala jen chvilku, protože nám krátce nato ukradli kolo. Podruhé nedávno. Koupila jsem na internetu víno pro oslavence, objednávku vylosovali a získala jsem dárkový poukaz. Ovšem zase byla radost předčasná. Krabici s dárkem, uloženou v garáži, totiž můj muž omylem vyhodil s ostatními bednami do sběru. Náhodou byla jeho cena úplně stejná jako částka na certifikátu.
Přišlo mi to líto. Nemůžu alespoň jednou mít štěstí a dostat něco jen tak, bez ztráty?
Chvíli jsem smutnila, ale pak jsem si řekla: ...jsou přece mnohem horší věci. Kdysi jsem na výletě potkala děti z Jedličkova ústavu a dodnes mi ten zážitek nevymizel z paměti. Vzpomněla jsem si taky na maminku, která tvrdila, že se mladší generace uměly narodit. Nezažily válku, můžou se v klidu věnovat práci a rodině a vychovávat děti. Vybavila se mně i věta jednoho starého pána, který řekl, že štěstí spočívá v drobných radostech.
Abych si zvedla náladu, zamířila jsem do ledničky, kde ležel kus uleželého kozího sýra (naštěstí jeho vůni u nás nikdo nesnáší). Vyndala jsem ho,...rozkrájela na tlusté plátky...a celý spořádala s máslem a křupavou bagetkou.To bylo něco! Úplný chuťový koncert!
***
Teď sedím s plným žaludkem na pohovce a momentálně mi nic nechybí. Jsem dokonce ochotná připustit, že to s nepřízní osudu nebude tak zlé... a že jsou dny, kdy mám docela kliku.
foto: www.google.com
