Necelý týden máme nového prezidenta, kterého si vybrala víc než polovina zúčastněných voličů. Ta menší část ho nechtěla, ale dostala alespoň možnost ho nevolit. Poprvé v historii měli totiž občané výsadu přímé volby, ale přesto
nezavládla všeobecná spokojenost. Naopak to vypadá, že volby společnost ještě víc rozdělily... Že ji rozpůlily na dva tábory, které na sebe od začátku tvrdě útočily a vyčítaly si všechno možné – manipulativní kampaně, mediální podporu, podezřelé sponzory, zálibu v alkoholu, agresivitu, Benešovy dekrety, Šloufa, Kalouska... Zdá se, že volby ukázaly, jak je ještě daleko k vzájemné toleranci, jak se dají zaměňovat pojmy názorová rozdílnost a názorová nesnášenlivost a jak hluboké jsou příkopy, vykopané směrem doleva i doprava.
Není náhoda, že volby tolik rozvířily hladinu emocí. Prezident symbolizuje českou státnost, reprezentuje naši zem a její obyvatele a je zástupcem každého z nás. Pro veřejnost tedy znamená víc než ostatní politici a jeho přímá volba je chápána jako větší osobní zodpovědnost.
***
Miloš Zeman nebyl můj favorit, ale jeho vítězství respektuji a beru jako nezvratný fakt. K „jezevci z Vysočiny“ jsem měla a mám výhrady, ale po volbách ztratily význam a momentálně nejsou podstatné. Teď chci věřit, že Zeman jako prezident potlačí své ego, přestane poučovat a udělovat lekce a bude všem naslouchat. Chci věřit, že kromě starých citátů začne citovat vlastní, nové a originální myšlenky. Chci věřit, že ubere na útočnosti a nebude zamlčovat nebo pozměňovat fakta. Chci věřit, že udělá všechno, aby tak malý národ, jako je náš, nerozděloval, ale stmeloval a přispěl k jeho prosperitě a mezinárodní prestiži.
