Když jsem ho slyšela poprvé, jeho hudba byla pro mě zjevení. A jak jsem později zjistila, i on sám byl zjevení. Při vystoupeních mu dlouhé bílé vlasy albína létaly okolo hlavy, hubené tělo, pokryté tetováním, se zmítalo v brilantních rifech a z úst vycházel nečekaně drsný hlas. Přirovnávali ho k ufonovi, k někomu z jiné planety.
Minulý týden ho našli v hotelovém pokoji v Curychu a jeho odchod byl příznačný - zemřel během turné, které zahájil letos v lednu v New Yorku. V únoru oslavil sedmdesátiny a hrál víc než padesát let - první desku vydal, když mu bylo patnáct.
Texasana, vynikajícího kytaristu, zpěváka a skladatele, inspirovaného kromě blues i gospelem, country a rock'n'rollem, si už v jeho začátcích každý zapamatoval. Vyznával B.B.Kinga, Muddy Waterse, Chucka Berryho a Rolling Stones, ale byl svůj a dokázal spojit elektrický sound ze severu s akustickým z jihu. Jak právem tvrdili ostatní kytaristé, nikdo nezněl jako on. Měl silný, vřelý a chraplavý hlas a naprosto jedinečný styl hry.
V profesionální kariéře toho hodně zažil. Prošel malými kluby, zahrál si s celou plejádou slavných hudebníků, vystupoval před nabitými stadiony, nesměl chybět na legendárním Woodstocku a na čas z rockové scény zmizel. Bral heroin a podstoupil odvykací kůru, ale zase se vrátil a od té doby téměř nepřetržitě koncertoval.
Drogy a alkohol se těžce podepsaly na jeho zdraví. V roce 2003, kdy poprvé vystoupil v Praze na Střeleckém ostrově, jsem v tom sešlém poloslepém hudebníkovi, který se s cizí pomocí sotva došoural k židli na pódiu a po celou dobu koncertu seděl, ani nemohla poznat bývalého rockového bouřliváka. A dokud nezačal hrát, dokonce jsem zalitovala, že ho vidím v takovém stavu. Pak už ne.
***
V bluesovém světě ho uctívali i černošští hudebníci a to byla velká pocta. Sice nijak zásadně nevybočoval z tradic žánru, ale zasahoval posluchače jinak - naléhavostí, silným prožitkem, koncentrovanou energií a virtuozitou projevu. A právě tím se tento dvojnásobně bílý hudebník zapsal do historie původně černého blues, proto ho časopis Rolling Stone zařadil mezi sto nejlepších kytaristů světa a v roce 1988 byl uveden do bluesové síně slávy.
A také proto jeho bílé blues nezemře a bude žít dál v paměti tisíců lidí a v hudbě, kterou jim zanechal.
související článek: http://next.liberation.fr/musique/2014/07/13/johnny-winter-hauts-les-cris_1063251
