Zase uběhl jeden rok. Vlastně neuběhl, spíš se přehnal a připadá mi jako včera, když jsme si připíjeli na letopočet s třináctkou.
Čas - ta neviditelná a nepolapitelná potvůrka uhání jaksi čím dál rychleji. A pocit, že se zrychluje, asi nebude jen subjektivní, protože ho má skoro každý, koho znám.
Když jsme se jako děti na něco těšily nebo se nudily, minuty a hodiny se vlekly a den se zdál nekonečný. Pak se ale čas dostal do obrátek a každý týden, měsíc a rok začal ubíhat „jako když tleskne.“
Nerozumím fyzikálním zákonům a tak si časové zrychlení vysvětluju po svém. Podle mě se život podobá jakési nakloněné rovině - kopci, po kterém ujíždíme dolů. Čím déle po něm jedeme, tím je sešup rychlejší... a na konci už svištíme ostošest (asi mě inspirovalo úsloví Jde to se mnou z kopce :))
***
Ale vlastně není podstatné, jestli čas plyne rychleji. Mnohem důležitější je, jestli ho vůbec máme a jestli ho umíme naplno využít. V roce 2014 proto kromě zdraví a štěstí přeju všem - a především svým čtenářům - co nejvíc a co nejlíp využitého času!
...Jak zrychluje se čas... Stromy rychleji vadnou... Mraky rychleji letí... Z hvězd na zem srší smetí... Jsou staré děti... Svět zvrací zbytky krás... Není kdy na objetí...vždyť není čas... (Tomáš Vondrovic: Zrychluje se čas)
