V pondělí ráno jsme se vydali na průzkum centra města vzdáleného osm kilometrů od našeho přechodného bydliště v Primorském mikrorajonu.
Nejdříve jsme se šli podívat na chrám Alexandra Něvského, jehož zvony jsme slyšeli. Přes honosný název se však jedná jen o prostou dřevěnou nevelkou budovu. Pak jsme se rozhodli přejít pěšky přehradu (???????) přes Angaru a za ní nastoupit do autobusu. Šlapali jsme čtyři kilometry, z toho dva přes samotnou přehradu, kde nám na jejím začátku kynul ze svého podstavce v Rusku obligátní Lenin (?????). Cestou jsem udělal pár fotek přehradní nádrže (?????? ?????????) a medvěda vystříhaného z keřů za přehradou.
Autobus nás poté dovezl do centra, kde jsme vystoupili, jak jinak, na stanici Leninova v Leninově ulici. Octli jsme se ve 130. kvartalu (130-? ??????? ), což je část Irkutska, kde jsou postupně obnovovány dřevěné historické stavby. Zastavili jsme se u sochy Babra (????), čili sibiřského tygra nesoucího v zubech sobola. Babr se sice tygru moc nepodobá a sobol je vůči němu příliš velký, ale jedná se o mýtickou podobu stovky let starou. Oba jsou erbovními zvířaty Irkutska. Nedaleko za babrem nás zaujal stánek s nápisem trdelník (?????????), ale byl bohužel zavřený, takže jsem náš trdelník na Sibiři nemohl ochutnat. Dřevěné malované stavby v historickém stylu jsou zajímavé. Všude je plno čínských nápisů zrovna tak jako čínských turistů. Zašli jsme do velkolepého nákupního centra Modnyj kvartal (?????? ???????), kde jsem si mimo jiné koupil simku Megafonu za šokující cenu 200 rublů (cca 67 Kč) – tarif na 30 dnů obsahuje 700 minut hovorů a neomezený internet. Oběd jsme si dali v restauraci Rassolnik (??????????), kde jsme si pochutnali na tradiční ruské polévce téhož názvu. Znalci ruštiny mohou zhlédnout recept tady https://www.youtube.com/watch?v=CKxYAMRIyeg. Ve stánku na ulici jsme nakoupili sibiřský med s oříšky, takzvané cedrové oříšky (???????? ??????), což jsou semínka ze sibiřské borovice limby a další exotické pokroutky. Nemohli jsme samozřejmě minout obchod se suvenýry, kde mají na všem možném i nemožném obrázky Irkutska a Bajkalu. Na zastávce MHD bez jízdních řádů jsme byli dost dezorientovaní, ale jedna vlídná šedesátnice nám poradila autobus (jízdenka za dvacet rublů) a potom s námi i jela stejným směrem. V autobusu jsme si od ní nechali poradit, co bychom měli vidět u Bajkalu. Doporučila nám ostrov Olchon (??????), který je podle ní nedaleko. Ještě si to ale rozmyslíme. Přece jen jsou čtyři hodiny autem tam a čtyři zpátky pro nás středoevropany trochu z ruky. Jinak si vlídná paní postěžovala na poměry. Život je pro ni teď složitý a za socialismu bylo líp, protože se stát o všechno postaral.
Večer jsme chvilku diskutovali s naší bytnou mimo jiné i o letošních obrovských požárech tajgy. Podle ní i podle všeobecného mínění tady je zakládali úmyslně Číňani, protože údajně mohou legálně vyvážet ohořelé dřevo z Ruska do Číny za mnohem výhodnějších finančních podmínek než normálně vytěžené.
