Problematika náhrady škody je nesmírně složitá, a tedy proto je nutné toto téma popisovat obšírně a podrobně. Proto se tomuto tématu budu věnovat delší dobu, na toto téma bude napsáno hodně článků.Jestliže máme pocit, že nás nebo naše blízké nějaký lékař poškodil, způsobil nám nějakou škodu, je opravdu nutné nejdříve myslet a teprve po té něco začít podnikat. Většina lidí postupuje zaběhnutým systémem, tedy ihned podávají stížnost, kterou dále řeší příslušná obvodní lékařská komora, nebo podávají trestní oznámení. Již v předchozích článcích jsem zdůraznil, že tento postup je chybný, neboť se připravíte o celou řadu důkazů, navíc mnoho lidí útočí na lékařskou terapii, aniž by vůbec věděli, kde a jestli vůbec se nějaká chyba stala, či jestli vůbec mají nějakou šanci uspět.Chápu rozhořčení lidí, jejichž zdraví bylo poškozeno, ale vztek, nenávist a zoufalství jsou špatnými rádci.
Prvním krokem je zjistit informace. Tedy, vyžádat si veškerou dokumentaci od lékaře, od nemocnice, zajistit si veškerá laboratorní i jiná vyšetření, zajistit si ZD (zdravotnickou dokumentaci) i od ostatních odborných lékařů, kam pacient docházel, včetně ZD od obvodního lékaře.
Druhým krokem je vyžádat si výpisy z účtu od zdravotní pojišťovny. Je nutné srovnat výkony uvedené v ZD s výkony, které lékaři účtovali. Zde můžete najít rozdíly, a tedy otevírá se vám možnost nakouknout lékařům pod pokličku.
Třetím krokem je konzultace s odborníkem, tedy člověkem, který rozumí medicíně. Nemusí se jednat o soudního znalce, ale musí jít o lékaře, který je schopen se seznámit s kompletní ZD, a který je schopen Vám říci, jestli, a kde se stala chyba. Od odborníka vždy chtějte obšírný popis konkrétního terapeutického postupu, při konkrétně provedené léčbě. Nechte se tedy vysvětlit, jak by léčba daného pacienta měla obvykle vypadat. Bez tohoto popisu nebudete nikdy schopni pochopit, či posoudit, jestli byl postup lékaře v aktuálním případě správný, či ne, a kde se eventuelně stala, či mohla stát chyba. Přemýšlejte o tom, a teprve následně jednejte.
Čtvrtým krokem je na základě takovéto konzultace vytvořit okruhy otázek pro soudního znalce z oboru medicíny. Vždy musíte soudnímu znalci stanovit mantinely pro jeho odpovědi a tvrzení, jinak si soudní znalec odpoví, na co chce a jak chce. Je tedy evidentní, že bez předchozích kroků je nemožné zamezit soudnímu znalci v tom, aby si vybral jenom takové důkazy, které se mu budou hodit, aby dělal závěry, které by nebyly v rozporu s fakty.
Teprve pátým krokem je podání stížnosti, či podání trestního oznámení. Ani v tomto okamžiku ještě nepotřebujete advokáta, neboť povinností policie ČR je sepsat s Vámi trestní oznámení a poradit Vám, jak se to dělá a jaké znění má toto oznámení mít. Jestliže podáváte stížnost na lékaře, či nemocnici, nejde o právní akt, nejde o to se odvolávat na zákony a paragrafy, ale jde o odbornou problematiku, tedy poukazujete na konkrétní pochybení, na základě získaných podkladů, tedy důkazů.
Šestým krokem může být zadání soudně znaleckého posudku, ovšem úspěch můžete očekávat pouze tehdy, když budete mít veškeré podklady v ruce, když se budete v dané problematice alespoň částečně orientovat, a když dotazy pro soudního znalce budou vymezené danou problematikou. Vůbec to není jednoduché.
Sedmým krokem může být podání žaloby na náhradu škody. Všimněte si, že se jedná až o následný krok, tedy toto můžete činit teprve tehdy, když víte, že máte veškeré důkazy v ruce, když víte, že k nějakému pochybení došlo, když víte, co můžete po právníkovi chtít. Jestliže budete chtít využít služby právníka, snažte se dodržet tyto zásady. To co vám nyní radím, není vyčtené z knih, ale jedná se o mé vlastní zkušenosti, za které se těžce zaplatil. Vyhnete se tak chybám, které jsem já dělal.
1) Hledejte advokáta, který se v dané problematice vyzná, pokud možno má i zdravotnické vzdělání, či alespoň spolupracuje s lékařem. Bez odborných znalostí nemá advokát šanci. Nehledejte po známých, tak jak se to běžně dělá, ale oslovte advokátní komoru a chtějte seznam advokátů, kteří se danou problematikou zabývají. Sjednejte si s vybranými právníky konzultaci, ptejte se, nedělejte unáhlená rozhodnutí, vybírejte pečlivě. Vždy se vyplatí navštívit několik právníků dříve, než se pro některého rozhodnete.
2) Nikdy nevěřte advokátovi. Advokát vám namluví cokoli, ale ze zákona nikdy nebude a nemůže pracovat zdarma, což znamená, že si bude za odvedenou práci účtovat peníze. Existují pouze dvě možnosti. Buď si bude účtovat dle tarifů platných pro advokáty, tedy jeho odměna se bude vypočítávat ze žalované částky, či přímo z tarifu, nebo si domluvíte odměnu smluvní. Vždy si nechte velmi podrobně vysvětlit, kolik si advokát bude účtovat. Nechte si tarify ukázat, nechte si propočítat, kolik bude stát vypracování žaloby, kolik bude advokát účtovat za hodinu práce u soudu, atd. Navíc si musíte uvědomit, že soudní pře se v ČR táhnou roky, někdy desítky let, tedy žalovaná částka se bude každý rok valorizovat (navyšovat o cca 7-10%) a váš právník, aniž by cokoli vysoudil, si bude odměnu propočítávat z navýšené částky.
3) Vždy se tedy snažte domluvit smluvní odměnu, tedy jakousi fixní zálohu + například 10% z vysouzené částky. Uvědomte si, že náklady na advokáta můžou u žalované částky například 500 000,-Kč dosáhnout za dejme tomu 8 let cca 200 000,-Kč, a že vám tyto náklady na advokáta soud neproplatí, a to ani tehdy, když soud vyhrajete. Uvědomte si, že tyto nehorázné peníze advokátovi zaplatíte i tehdy, když kauzu prohraje. Takže doporučuji toto nepodcenit.
4) Vždy, a nyní to myslím opravdu vážně, vždy si s advokátem sepište a podepište smlouvu. Musí v ní být uvedeno, co advokát bude činit, musí v ní být uvedena výše odměny, pokud možno smluvní, smlouva musí být podepsaná, musí zde být datum. Jestliže vám bude nějaký advokát tvrdit, že se smlouvy nesepisují, že smluvní vztah vznikne jednoduše zaplacením zálohy, tak se začněte hodně bát a od tohoto advokáta utíkejte, jak nejrychleji to půjde.
Osmý krok je soudní pře. Připravte se, že to bude na dlouho, a že to nebude jednoduché.
Devátý krok je váš zájem se odborně vzdělat. Jděte do Lékařské knihovny, jděte do Národní knihovny, hledejte vysokoškolské učebnice v daném oboru, tedy v oboru, kterého se ono pochybení týká, a učte se. Právník to za vás neudělá.
