Infekční nemoci, chřipka, hepatitida, bakteriální a plísňová onemoc

Problematika infekčních nemocí je v podstatě velmi jednoduchá. Existuje pouze jedna jediná skutečně účinná obrana a tou je: „ nepřijít do kontaktu se žádným infekčním agens.“ Pravdou je to, že něco podobného není možné, V každém okamžiku lidský organismus přichází do kontaktu s mnoha mikroorganismy, z nichž mnohé jsou našemu tělu naštěstí dobře známé, takže proti nim máme ochranu, ale někdy máme tu smůlu, že jde o nový agens nebo jsme jinak oslabení a pak onemocníme.

Jsou onemocnění, jako je infekční hepatitidy typu A, B, proti kterým existují účinné očkovací látky, nicméně i zde je nutné tato očkování po nějaké době opakovat.
Bohužel převážná většina obyvatelstva očkována není, takže i zde platí, že jedinou účinnou ochranou je důsledná hygiena a eliminace škodlivých virů.
U onemocnění typu chřipky je situace ještě složitější a vážnější, V České republice se každým rokem opakují chřipkové ataky od ledna do února, kdy je nemocný skoro každý druhý a preventivní očkování se setkává s úspěchem pouze tehdy, když jsme byli očkováni správným typem vakcíny.
Klasická chřipka se projevuje horečkou, bolestí kloubů a únavou, teprve později, když váš oslabený organismus napadne i nějaká bakterie, objeví se kašel a rýma.
V případě hepatitidy typu A se hovoří o šíření orofekálním přenosem, což by mohlo mylně naznačovat, že si stačí po navštívení toalety omýt ruce a vše je v pořádku. Faktem je, že virus hepatitidy A je vysoce odolný vůči tukovým detergentům, tedy mýdlům, vydrží i velmi nízké hodnoty pH, například okolo 1,0 a snáší bez problémů teploty okolo 60 st. C, vydrží dokonce i více než 10 minut teploty 70 st. C při zachování své aktivity a virulence.
V případě hepatitidy typu B se hovoří o serosním šíření, tedy zdrojem jsou krev a sekrety, tj. sperma, mateřské mléko a sliny. Tento virus je v séru aktivní i po 6 měsících, je ničen až teplotami okolo 98 st. C.
Budeme-li hovořit o chřipkovém onemocnění, je nutné si uvědomit dvě základní premisy. První premisou je to, že každé onemocnění, které se šíří kapénkovou cestou, tedy aerosolem, který vydechujeme, který šíříme při kašli, či smrkání, je onemocněním, které se šíří po určitou dobu exponenciálně.
Druhou premisou je ten fakt, že všichni dnešní epidemiologové se připravují na rozšíření smrtící chřipkové epidemie, o které tvrdí, že 100% přijde, pouze je otázkou kdy. Zde mluvíme řádově v letech, ne v desetiletích!
Budeme-li mluvit o dalších infekčních nemocech, které nás aktuálně ohrožují, musíme vzpomenout bakteriální onemocnění, které jsou již takovou běžnou součástí našeho života, že si mnohdy ani neuvědomujeme, že za naše problémy můžou právě bakterie. Jejich šíření je opět cestou kontaktu a kapénkovým způsobem, takže i zde je obrana velmi náročná. V podstatě každý člověk, který onemocní chřipkou hned následně „chytne“ nějaký mikrob, který se postará o to, aby léčba nebyla jednoduchá a rychlá.
Ovšem bakteriální onemocnění propuká i bez spolupráce s chřipkovými viry. Každý běžný kašel a rýma jsou jejich původem.
Bakteriálních onemocnění je celá řada, ale pro účely orientace si stačí uvědomit, že se obvykle šíří podobně jako chřipka.
V neposlední řadě musíme zmínit onemocnění způsobená houbami, plísněni a jejich sporami. I zde platí stejný způsob šíření vzduchem, jako u předchozích onemocnění.
Pro správné pochopení celé problematiky uvedeme některé, ne příliš známe, informace.
Při kýchnutí je rychlost „vykýchnutého“ vzduchu 160 km/ h. Tento aerosol „dostřelí“ na vzdálenost 3-5 metrů a aerosol se rozšíří do prostoru o velikosti cca 2 m3. V tomto aerosolu je zhruba 100 000 infekčních agens. Virové částice dokážou v tomto aerosolu přežít až 3 dny. Bakteriální agens, protože jsou větší než virové částice, rychleji klesnou, ale zase mnohem déle přežijí na povrchu předmětů. Pro spory bakterií, plísní a hub platí, že dokážou přežít v podstatě cokoli a to po dobu mnoha a mnoha měsíců či dokonce let.
Viry hepatitidy dokážou na povrchu věcí přežívat po dobu mnoha hodin až dní, takže mohou nakazit celou řadu dalších jedinců.
Chřipkovým semeništěm jsou kanceláře a dopravní prostředky. Zejména v zimě, tedy v době, kdy se příliš nevětrá, jsou kanceláře v podstatě inkubátorem nemocí. Je těžko si představit lepší živné prostředí než uzavřenou kancelář. V případě, že jsou kanceláře propojeny vzduchotechnikou, je zřejmé, že se infekční agens může a také šíří do dalších místností, kde dokáže několik dní přežívat. Základním problémem chřipkového onemocnění je to, že se obvykle šíří několik typů chřipek a v místě, kde se setkávají nositelé těchto infekčních agens, dochází k jejich další mutaci, což znamená, že člověk, který se právě z jedné chřipky vyléčil a který se vrátí do své kanceláře plné dalších virů, může onemocnět chřipkou znovu.
Z dopravních prostředků je na tom nejhůře Metro, neboť zde nedochází k výměně vzduchu a tedy v těchto prostorách stále cirkuluje ten samý vzduch obohacený o mnoho infekčních agens. Lépe je na tom doprava tramvajemi a autobusem, neboť zde na každé zastávce dochází k alespoň nějakému větrání a to tím, že se otevírají a zavírají dveře při nastupování a vystupování lidí.
Bohužel lidé si neuvědomují, že chřipka se nemusí přenášet pouze kýchnutím, líbáním, stačí totiž, když na vás nemocný mluví! Při mluvení vydechujeme vzduch z plic a z horních cest dýchacích a tento vzduch je „ obohacený“ o virová agens. Je jich sice mnohem méně, než při kýchnutí, řádově se jedná o desítky tisíc agens, ale i to naprosto stačí. Při mluvení je relativně bezpečná vzdálenost cca 2 metry, ale na tuto vzdálenost se tak často nehovoří, a navíc, tyto agens mohou v místnosti cirkulovat, v rámci pohybu vzduchu v místnosti, a tak se dostat v podstatě kamkoli.
Všechna infekční agens nějakou dobu přežívají na povrchu věcí. Délka přežití je různá, závisí to především na prostředí. Na vhodnosti prostředí. Vlhké prostředí je ideální pro přežití virů, bakterií i plísní. Ovšem mnohem lepším prostředím je mastnota. Mastnota je na našich rukách, mastné skvrny zanecháváme všude tam, kde se předmětů dotýkáme rukama. Mastnota vysychá mnohem pomaleji než voda, takže i délka přežití mikroorganismů je větší.
Opět uvedeme několik čísel.
V každé obyčejné kanceláři je zhruba 400x více infekčních agens než na obyčejném záchodovém prkénku, které najdeme na toaletě přináležející dané kanceláři. Důvodem je to, že se toto záchodové prkénko alespoň jednou denně umyje odmašťovadlem v rámci pravidelného úklidu. Když si představíme, že bychom si měli na tomto záchodovém prkénku prostřít naši svačinu, určitě bychom se proti tomu ohradili, že je to nehygienické a nebezpečné. A při tom je opak pravdou. Když si prostřeme na našem pracovním stolu u počítače, jíme v prostředí, které je doslova vražedné.
Na telefonním sluchátku je cca 25 000 agens, na klávesnici 3 000 agens, na myši 1 500 agens, na pracovním stole, kde se pro navršené dokumenty a uložené předměty alespoň týden neomýval povrch je cca 15 000 agens.
Stejně je na tom vše, co opakovaně berou do rukou i další osoby. Tedy šanony v omyvatelných deskách, fax, kliky u dveří, plátěné ručníky, kostka mýdla apod.
Obecná představa, že oplach rukou teplou vodou je dostačující, je opět mylná. Omytí rukou vodou neodstraní v podstatě žádné infekční agens. Na rukou se totiž drží mastnoty a v nich tato agens přežívají. Také samotné mýdlo nemá žádný vliv na likvidaci mikroorganismů, tedy mýdlo bakterie a viry neničí. Celý vtip je pouze ve spojení mýdla a vody.
Důvod, proč používáme mýdlo, je ten, že mýdlo rozpouští tuky, tedy i tuky a mastnoty na našich rukách, ve kterých se tyto mikroorganismy drží. Voda pak slouží pouze k tomu, že z rukou opláchneme mýdlo s rozpuštěnými tuky a tím pádem i s těmito infekčními agens.
Dalším problémem je ten fakt, že k tomu, abychom opravdu smyli všechny mastnoty, je nutné si ruce velmi dobře mydlit alespoň 20 sekund a po té dostatečně opláchnout teplou vodou. V případě, že jsme v prostředí, kde je infekční hepatitida, je nutné po takovém to omytí ještě použít desinfekční látku a tuto pouze otřít do papírové utěrky nebo osušit. Desinfekci již neomýváme.
Bohužel veškerá naše snaha o omytí rukou se zcela míjí účinkem, když zasedneme ke svému kancelářskému stolu a začneme pracovat. Během několika minut máme na svých rukách opět vše nazpět a opět jsme ohroženi nějakou nákazou.
Když si pak představíme, jaký mix infekčních agens je ve vzduchu, který dýcháme, je zřejmé, že běžný úklid a dodržování osobní hygieny danou problematiku neřeší.
Považuji za vhodné řešit situace v kancelářích, třídách, školách, bankách a v místech, kde dochází k zvýšenému pohybu osob komplexním způsobem.
Pro oblast kanceláří je klíčové dodržovat bezpečné prostředí na několika úrovních.
První úrovní je pracovní prostor a pracovní plochy. Doporučuji tyto plochy, a to i včetně komponentů přináležející k počítačům, omývat každý den za použití detergentů a to buď ředitelných vodou, v případě elektrotechniky, za použití speciálních odmašťovadel a čističů k tomuto účelu určených. Dezinfekci ploch doporučuji provádět alespoň 3x týdny.
Druhou úrovní je vzduch, který dýcháme v kanceláři. Doporučuji provádět větrání otevřeným oknem několikrát za den, dále doporučuji dezinfikovat vzduch v kanceláři dezinfekčními spreji k tomuto určenými a to několikrát za dne. Nejlépe v době polední pauzy, kdy je kancelář prázdná a v době po ukončení práce v kanceláři. Výhodou tohoto způsobu dezinfekce je i ten fakt, že tímto se dezinfikují i pracovní plochy.
Třetí úrovní je vzduch ve vzduchotechnickém potrubí. Zde doporučuji provádět pravidelnou dezinfekci rozvodů vzduchotechniky každý den po ukončení pracovní doby. Provádí se to instalací samočinných aplikátorů dezinfekční mlhy, které se v noci zapnou a vydezinfikují vzduch v potrubí.
Čtvrtou úrovní je osobní hygiena, která má několik stupňů. Nejzákladnějším stupněm je hygiena na toaletách, kde musí být aplikátor tekutého mýdla, papírové ručníky nebo vzduchové vysoušeče a možnost teplé vody. Dalším stupněm je instalace dezinfekční látky určené k dezinfekci kůže a to na místech, kde je to důležité dle aktuální situace, tedy i na toaletách, ale hlavně tak, aby si v rámci konzumace jídla v restauračních provozech mohl každý omýt a desinfikovat ruce před jídlem.
Pátou úrovní je zvýšená osobní ochrana, která se dá provádět například tím, že každý má k dispozici svůj malý osobní dávkovač dezinfekce, či dezinfekčního jídla, takže jej může opakovaně použít.