Jak vyplynulo z článků: „Postup Lege artis“ a „Právní odpovědnost lékaře“, není vůbec jednoduché pro pacienta si zajistit skutečně dobře odvedenou léčbu. Všiml jsem si několika reakcí na články, kdy z těchto reakcí vyplynulo, že většina lidí buď předpokládá, že lékař je člověk, který má zcela samozřejmě o pacienta zájem. Rád bych uvedl, že lékař je zcela průměrný člověk z populace, některý lékař je vysoce inteligentní, jiný ne, přičemž inteligence není zárukou dobré práce.
Velmi dobře si pamatuji lidi, kteří studovali, a nemyslím si, že by mezi úrovní těchto lidí byl podstatný rozdíl od lidí, kteří studovali na jiných fakultách, dokonce si myslím, že při troše píle je schopen medicínu vystudovat skoro každý. Absolutně se tedy nedá předpokládat, že fakt, že je někdo lékařem je garancí znalostí, odpovědnosti, schopnosti rozhodovat a schopnosti analyzovat.
Za druhé, lékaři jsou lidé jako ostatní, takže průřez společností je i průřezem lékařů. Jestliže se tedy rozhlédnete kolem sebe, pak musíte vidět, že kvalitní práce není obvyklá, že vidíme neodpovědnost a špatnou kvalitu práce na úrovni politiků, státních úředníků, advokátů, ale i v oborech jako je stavebnictví, obchod, či drobná řemesla. Velmi jednoduše řečeno, nemůžeme předpokládat, že lékaři se budou vymykat průměru, a že budou vždy odvádět kvalitní práci. V naší společnosti stále není standardem vědomí, že každý člověk musí převzít odpovědnost za svůj život. Proto musíme lékaře „kontrolovat“, musíme trvat na podrobných informacích a podrobných popisech výkonů, či léčby, kterou lékaři hodlají u pacienta provádět.
Podle mého názoru existuje pouze jedno jediné kriterium dobře provedené práce. Vždy si musíme položit otázku, zdali lékař, či kdokoli jiný, odvádí pro nás práci stejným způsobem, jakým by ji odváděl sám pro sebe, či pro svoje blízké, tedy pro lidi, na kterých mu skutečně záleží. Lékař svým blízkým vždy velmi pečlivě popíše, co výkon znamená, jaký bude postup léčby, vysvětlí výsledky laboratoře, popíše rizika, pravidelně si je kontroluje, přemýšlí o dané léčbě, konzultuje s ostatními kolegy, když má pochyby, vyjednává další vyšetření, či ošetření na dalších pracovištích, atd. atd. Lékař nemusí vše vědět, ale musí být schopen zajistit komplexní odbornou péči. Jako lékař mohu skutečně odpovědně říci, že mnozí lékaři to nečiní, a já z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že když jako lékař něco potřebuji, například vyšetření, či léčbu pro svoje blízké, tak musím velmi kontrolovat postupy lékařů, musím s nimi doslova „bojovat“, aby provedli všechna vyšetření, musím jejich práci kontrolovat a mnohdy jsem musel i prosazovat léčebný postup, který jsem považoval za správný, neboť lékaři, přestože jsem jejich kolega, v podstatě při léčbě mých blízkých „nemysleli“, tedy pracovali rutině a s častými pochybeními. Když jsem toto viděl, jímala mě hrůza, neboť kdybych nebyl lékařem, tak by jejich „léčba“ měla nedozírné následky, v jednom případě by jimi doporučený postup přímo ohrozil život pacienta. Nemohu se s touto skutečností smířit, takže budu pacientům, občanům radit, jak co nejvíce omezit nebezpečí špatné léčby, jak se vůči lékařům bránit, jak si zajistit potřebné dokumenty, a v případě soudu, co dělat a co zajistit, aby existovala alespoň nějaká možnost obrany.
