Tohle by Kalouskovi projít nemělo

U každé kauzy, která, zaplaťpánbůh, vyleze na světlo světa, politikům ze všeho nejvíce vadí hlavně to, kdo informace vypustil.Nehledá se pravda, ani spravedlnost, ale především nepohodlný informátor!

Kdo by si nevšiml, že součástí každé politické kauzy, která se dostane na veřejnost, a jsou v ní namočeni naši slavní politici, je spuštění obrovského humbuku kolem úniku takzvaných „tajných informací“ (jsou snad tajné proto, aby se veřejnost nedozvěděla, kolik toho nakradli?). U každého takovéhoto politického průšvihu je překotně zřizována nezávislá vyšetřovací komise nebo jiný orgán, jenž má za úkol vypátrat bonzáka, který „to“ na ně prásknul. (Nebylo by lepší nazývat jej spíše hrdinou?). V podstatě to je pořád dokola, jednou požaduje zřízení vyšetřovací komise pravice, podruhé zase levice. Celá tato směšná a ostudná mašinérie, v jejímž rámci si zákonodárci hrají na policajty, je zaměřená na jediné: odvedení pozornosti občanů od hlavního problému, a to od zlodějny.

V případě ministra financí Kalouska, který podle policie vyhrožoval vyšetřujícímu policistovi, se scénář neomylně opakuje. Že Kalousek se vší pravděpodobností lže, tomu nasvědčují jeho protichůdná tvrzení ohledně skutečnosti, že mu dal policista na sebe telefonní spojení, aby zavolal v případě, že si na něco vzpomene… A tak Kalousek zavolal. A za pár dnů na to ten stejný Kalousek tvrdí, že policista volal jemu, nikoli naopak. Nedivil bych se, kdyby to za chvíli bylo tak, že původcem telefonátu byl onen policista, který ještě k tomu Kalouskovi vyhrožoval.

U ministra Kalouska je tento postup, tedy otočení rolí, zaběhnutou mistrnou praktikou, která mu, kupodivu, vychází. Zářným příkladem je tolik diskutovaný Ekotendr za mnoho miliard, který podle kuloárů on sám v tichosti inscenoval, a proti kterému se nakonec zvedl obrovský odpor veřejnosti. I v tomto případě jednoduše otočil a postavil se proti jeho realizaci.  Geniální vyčůranost. A nic se naděje, podvod se nekoná. No nic, zkusíme to tentokrát jinde, možná v církevních restitucích, kde je větší podpora věřících, tam nám to snad vyjde.

Pojďme se ale vrátit ke Kalouskovým výhrůžkám. Kdyby to samé udělal obyčejný občan, skončil by bezpochyby před soudem. Kalouskovi se ale za tuto nehoráznost dostalo od premiéra pouze výstražného: „Ty, ty, ty, Mirku…!“. A tady je ten zásadní problém, korupční mafie je podstatně silnější, než si všichni myslíme. Postupně si na důležité státní posty prosadila svoje lidi, které si koupila za účast na různých postech, např. v dozorčích radách, a jejich prostřednictvím prosazuje potřebné, předem připravené, děravé zákony, které jim umožňují páchat trestnou činnost jakoby legálně. A tak není problém dát podnět Generální inspekci bezpečnostních sborů, aby prošetřila, jak dané tvrzení vzniklo a jakým způsobem proniklo na veřejnost, jen je třeba do této inspekce delegovat ty správné lidi, nebo dát vypracovat odborné stanovisko ministerstvu financí, kterému sám Kalousek šéfuje. Takto se podstata trestního činu postupně rozmělní a původní nebezpečná kauza časem vyšumí a bude zapomenuta. Z čeho mně osobně jde mráz po zádech, je prohlášení Kalouska, že policie vyšetřováním předražených letounů CASA útočí na demokratické principy státu a on je hluboce přesvědčen, že se takové praktiky blíží praktikám policejního státu. Opět rafinovaná otočka o 360 stupňů tak, aby se lidu ukázalo, že je to on kdo má nad hlavou svatozář. A toto je pravá tvář Kalouska. On je schopen všeho.

Je třeba mít na paměti, co vše nedávno proběhlo a co je v pozadí tohoto případu. Pospíšil až na druhý pokus sesadil Rampulu, a tím ohrozil celou, doposud dobře organizovanou, zločineckou strukturu, a to se mezi kamarády kmotry prostě netrpí, tudíž musel chtě nechtě „jít od válu“. Je jedno, zda se jedná o vnitřní boj mezi jednotlivými klany mafie nebo o neslanou, nemastnou, prapodivnou roli, kterou Pospíšil svým působením na ministerstvu spravedlnosti hrál a kde za celou dobu nedokázal prosadit vymahatelnost práva tak, aby sloužilo národu a ne lumpům, či zda se v něm konečně hnulo svědomí a začal jednat. Podstata tkví v tom, že projevy a jednání politiků již dlouhodobě nasvědčují vzájemnému zločinnému propojení směřujícímu k páchání organizované zlodějny. To, co mě na všech kauzách zaráží ze všeho nejvíce, je fakt, že bych od těch poslanců a senátorů, kteří si ještě neumazali ruce a mají čisté svědomí, očekával, že se razantně postaví proti lumpárnám páchaným třeba i ve vlastní straně. Bohužel tomu tak není, a to je ten největší problém. Oni mají strach především o sebe a o ztrátu lukrativního příjmu, a tak se mlčky stávají součástí prohnilého systému.

Vážení, buďte připraveni, že se dočkáme ještě podstatně větších absurdit, kdy politici a kmotři v pozadí budou tahat za špagátky a zneužijí svěřenou politickou moc proti všemu, co by mohlo ohrozit je a jejich prohnilé ekonomické zájmy. Není se vlastně čemu divit, že začínají panikařit a dělat chyby. Kalousek v podstatě hloupě přiznal, že všechny vlády nakupovaly bez toho, aby si pečlivě prověřily cenu investic, čímž, alespoň doufám, dal dostatečný podnět orgánům v trestním řízení, aby vše zpětně prošetřily, neboť definice jejich gigantické trestné činnosti zní: Zneužití pravomoci veřejného činitele za účelem zločinného spolčení s cílem beztrestně krást.  Pokud k tomu ještě přidáme promyšlené zločinecké spolčení s bankomafií, které umožnilo vytvořit nesplatitelný dluh naší země, jedná se o slušný výčet kriminální činnosti nejen Kalouska, ale i celé řady jemu podobných, kteří si říkají vrcholní státní politici.

Petr Havlíček