Stáváte se tím, na co myslíte

„To je pitomost.“ říká Lojza ve chvíli, kdy dopíjí už pátý škopek vychlazené desítky. „Už dvacet pět let myslím na to, že vyhraju ve sportce a pořád nic. Kdyby to bylo tak, jak říkáš, starosto, už bych byl dávno milionářem a válel bych si šunky někde v Karibiku.“.

„Ale Lojzíku, ty sis to vyložil po svém.“ namítám a argumentuji: „Zkusím ti to vysvětlit, třeba tady na Václavovi. Ten se oženil a začal přemýšlet o vlastním domě. Vyběhal si stavební povolení, dva roky s celou rodinou dřeli na stavbě a dnes už bydlí ve vlastním domečku. Václav celé dva roky nemyslel skoro na nic jiného, než na svůj dům a své myšlenky zhmotnil v jeho realizaci. Výsledkem jeho představ a tužeb je rodinný dům.“

„A teď po pravdě, na co jsi myslel celé dva roky ty, Lojzo? Dopoledne postáváš s Frantou u sámošky a slopeš lahváče, v poledne zajdeš do jídelny na guláš a když odpoledne otevřou hospodu, většinou tam, jako věrný štamgast, jsi první a odcházíš poslední. Zhmotnění tvých každodenních myšlenek je maximálně tvoje prázdná peněženka, kdy většina jejího obsahu padne na alkohol a cigarety.“

Podobných příběhů s falešným stavem mysli je celá řada:

• Z Lojzy, který myslí jen na zlatavý mok, se po létech stal alkoholik.
• Z člověka, který upne svoji mysl na to, jak někoho okrade, se stane zloděj.

• Z člověka, pro kterého se stává hlavní náplní jeho mysli jídlo, se, se vší pravděpodobností, stane tlouštík.
• Osoba šířící kolem sebe pomluvy, nenávist a závist se velmi těžko stane člověkem, kterého by měl někdo rád a se vší pravděpodobností ho následně jeho okolí vytlačí na okraj společnosti.  

Takhle jednoduše to funguje i u pozitivních příkladů:

• Pokud se lidská mysl soustředí na to, že smysl života spočívá v profesi, ať už se jedná o zdravotní sestru, řidiče náklaďáku nebo majitele firmy, se vší pravděpodobností se tak i stane.
• Pokud sportovec zaměří svoji mysl na cíl dosáhnout lepších sportovních výsledků, pak se mu velmi pravděpodobně podaří na ně dosáhnout.
• Ze současného pokrokového vývoje lidstva je zřejmé, že pokud svoji mysl upneme k jakémukoli cíli, lze dosáhnout všeho, co lidská mysl předurčí.

Mysl je otevřenou bránou ke zhmotnění lidských představ, přání a snů. Člověk je prostřednictvím své mysli tvůrcem svého osudu. Je mu dána možnost si takto napsat scénář životního štěstí, ale také neštěstí. Kterou cestou se člověk dá, je jen na něm samém. Vaše schopnosti, nadání a vnitřní síla mysli jsou cestou ke stanovenému cíli, kdy se vám do cesty mohou postavit jen vaše vlastní negativní myšlenky, spoutané nedůvěrou v sebe sama, ochromené závistí, nenávistí, lakotou, leností a lží, což vám sežere všechnu energii a moudrost potřebnou k dosažení vysněného pozitivního cíle, po němž toužíte.

Pokud člověk pochopí zákony přirozenosti a nastaví cíle svého myšlení pozitivním směrem tak, aby mu pomáhalo a ne škodilo, objeví to, čemu se říká lidské štěstí.

Štěstí samo je uzamčené v jednoduché definici přirozeného moudra, kterou může odemknout jen ten, kdo její podstatu pochopí.

Tato definice má mnoho podob, jednou z nich může být i tato: „Nečiň lidem nic, co nechceš, aby oni činili tobě.“

Myšlenka je logickým obrazem následné skutečnosti s pozitivním nebo negativním dopadem na jejího autora.

Lidé, kteří tuto přirozenost pochopili, kráčí životem tak, jak si ho předurčili.

Stejná pravidla fungují pro rodinu, firmy, společnosti, ale i celé státy. Bohužel to je vždy o nejvýše postavené dominantní osobě. Odhalit rétoricky nadaného zloducha, který se uchází o přízeň voličů, aby mohl posléze páchat nepravosti, nebývá pro občany jednoduché, neboť politici používají média k sofistikovanému vylepšení svých neslaných a nemastných morálních profilů. Přitom mnohdy stačí se jen podívat na jeho životní příběh a porovnat sliby se skutečnou, daným člověkem napsanou, životní realitou.

Moudrost a úroveň pozitivních vlastností těch, na nichž závisí prosperita jednotlivce, rodiny, firmy nebo dokonce státu jako celku, je do značné míry odvislá od myšlenkové čistoty těchto představitelů.

A tak v zájmu poznání skutečnosti, jakými vlastnostmi ten či onen politik disponuje, by nebylo od věci, aby své pozitivní a negativní vlastnosti politici uváděli ve svých životopisech. To by to měl volič o hodně jednodušší s výběrem svého kandidáta... Samozřejmostí by v této souvislosti měl být závazek politika, že pokud se ukáže, že vlastnostmi, které uvedl před svým zvolením, nedisponuje, bude muset ze zákona (k tomu určenému) ze své funkce automaticky odstoupit. 

Jednoduchý příklad: politik v dotazníku zaškrtne pozitivní vlastnost - věrnost a následně je usvědčen z nevěry. Pravdomluvnost- a následně lže, jako když tiskne. Poctivost – a následně vyplatí své kurtizáně tučnou neoprávněnou odměnu, nebo šlohne protokolární pero. Zodpovědnost– a následně podepíše smlouvu na předražená letadla nebo obrněné transportéry. Pozitivních i negativních vlastností má člověk celou řadu, ve své podstatě daná osoba jejich uvedením a (ne)ztotožněním se s obsahem jejich popisu odhaluje svůj morální profil.

Vše by zastřešovala smlouva o výkonu státní služby. Její porušení by znamenalo okamžitou ztrátu získané politické, manažerské nebo zaměstnanecké pozice (mandátu). Jednoduchá a účinná metoda pro zachování čistoty morálního profilu politické reprezentace placené z daní občana.

A moje otázka závěrem zní:  

Tak co, vážení, myslíte, že bude líp? Já jsem z podstaty optimista a věřím, že ANO. Jen je třeba politiky k podstatě výše vyjmenovaných pozitivních principů zodpovědnosti za svá politická rozhodnutí dokopat.

Petr Havlíček

Tento článek, lze libovolně šířit internetem.