Slušňák Nečas a slušňák Kalousek

Takovouhle mezinárodní ostudu ČR ještě nezažila a, světe, div se, oni ještě mají snahu se v tomto politickém svinstvu vzájemně podržet, tak, aby z problému vykličkovali. Proč asi? No protože jsou oba dva zmínění pánové v politické korupci již celá léta namočeni až po uši. Nad čím ale zůstává rozum stát je rétorika výmluv a zdůvodnění, kterou oba používají k obhajobě svého nečestného a zkorumpovaného postoje k přirozeným pravidlům slušného chování. Oni povýšili sobectví na ideologii a z této ideologie stvořili politický program. 

Překroucená politická pravidla

Politiky korumpuje samotná podstata politické moci, kterou si přetvořili a dle potřeby zdeformovali tak, aby sloužila pro naplnění jejich soukromých materiálních potřeb. Vnímají stát jako pouhý nástroj (kasičku) sloužící k dosažení cílů, které nemají s poctivou službou státotvorství, zaměřenou na prosperitu společnosti, nic společného a jak je patrné nejen z minulosti, ale také ze současného dění, trpí ztrátou sebereflexe, neboť jim už nepřijde nemorální, že nakupováním (korumpováním) poslanců vlastně kradou. Ti, kteří si neváží občanů a své (osobní) zájmy povyšují nad jejich (obecné) zájmy, působí destruktivně na celý politický a ekonomický systém.

Opozice se svatozáří nad hlavou 

K tomu všemu slyšíme, jak se opozice „spravedlivě rozhořčuje“ nad nemorálností pravice a přitom má sama metrák másla na hlavě, neboť má jednoho ze svých hejtmanů a další nenechavce za katrem (za mohutnou korupci) a vůbec si nepřipouští, že tu samou politickou korupci provádí všude, kde jí k tomu byla dána příležitost (v tuto chvíli na úrovni téměř všech krajů). Snad největším paradoxem dnešního katastrofálního stavu nedodržování zákonů a přirozeného práva je zjištění, že úplatek podaný na půdě parlamentu není úplatkem, protože tady zákony slušnosti a poctivosti neplatí, neboť zde platí parlamentní imunita. Nelze také nepřipomenout zázračné zbohatnutí expremiéra ajznboňáka Grosse, které doposud nikdo poctivě a v souladu s etikou a přirozeným právem nevyšetřil. Dalším příkladem je funkce eurokomisaře pro expremiéra Vladimíra Špidlu, to byla také povedená trafika, nebo chcete- li, úplatek, aby v tichosti odstoupil z funkce předsedy vlády.

Současná kauza, a z toho vyplývající vládní krize, je doposud nejzávažnějším odhaleným kriminálním deliktem, který svědčí o tom, jak hluboce mafiánství prorůstá do státní správy, celého politického spektra a co je nejhorší, i do struktury vysoce postavených šéfů vojenského zpravodajství, které je jednou ze tří nejdůležitějších bezpečnostních institucí státu. Celá kauza s dosud běžně používanou praxí přidělování státních trafik (v tomto případě pro exposlance, kteří protislužbou vyklidili své poslanecké pozice) by nemohla být zrealizována bez souhlasu a podpory šéfa ministerstva financí Kalouska, neboť posty ve státních firmách přímo podléhají jeho rezortu. Dá se tedy předpokládat, že mezi premiérem, jeho udřeným koněm Nagyovou a Kalouskem došlo ke vzájemné spolupráci, spolčení za účelem promyšlené politické zlodějny, kterou všichni zúčastnění berou jako fungující a zdařilou součást svého „podnikání“, aniž by si připustili, že právě toto nemorální chování rozkládá stát a celou společnost.

V tuto chvíli nám všem nezbývá nic jiného, než doufat, že se policii podaří zajistit dostatek relevantních důkazů o chování našich čelních rádoby politiků, z nichž bude možno vyvodit trestněprávní důsledky a věřit, že pravolevá politická mafie nebude mít sílu a moc se zbavit odvážných vyšetřovatelů a státních zástupců, například tím, že by se jí podařilo dosáhnout zrušení vrchního státního zastupitelství v Olomouci (což se ze strany politických elit již delší dobu chystá) a věřit, že již nikdy nebude sloužit politikům jako zametací četa nepohodlných kauz.

O vážnosti, hloubce a obludnosti tohoto grandiózního skandálu svědčí fakt, že se jedná o selhání současného politického systému jako celku. Voliči by v blížících se volbách měli tyto zkorumpované politické subjekty jednoduše nevolit, definitivně je vystrnadit z politického výsluní, očistit politické spektrum od korupčníků a stabilizovat tak naši zemi. Společnost potřebuje změnu systému, který umožňuje gigantické financování politických stran státem, vrátit je do roviny ideologické platformy, ne-li je rovnou zakázat a umožnit kandidaturu do horní a dolní sněmovny jen schopným a čestným jednotlivcům, čímž by došlo k zamezení monstrózních a drahých volebních kampaní financovaných státem.

Lidé touží po klidu normálního žití, bez hrozby nekompromisních soukromých exekutorů, po tom, aby právo platilo pro všechny bez rozdílu a nemuseli se stresovat, zda zítra nebudou na dlažbě a nepřijdou o střechu nad hlavou. Lidé si přejí spravedlnost a média, jež nezkreslují pravdu.

Petr Havlíček