Jelikož míra politického bahna u nás vzrostla natolik, že dna nelze už ani dosáhnout a je naprosto jasné, že stávající politická garnitura je nereformovatelná
Pan prezident se nechal slyšet, že „odposlechy, tajné nahrávky, cílené lži, vzájemné obviňování se, které je následně popírané a celá řada dalších věcí zásadním způsobem posunula rozměr dnešní vládní krize.“ .
Není tomu tak. Kdyby se chtěl podívat pravdě do očí, musel by přiznat, že totální rozklad koaliční politiky začal už mnohem dříve, o výše zmiňovaném výčtu neřestí nemluvě, to tu bylo přítomno též, ale možná ne v tak rekordním časovém sledu, jako nyní. Je s podivem, že si toho hlava státu dosud nevšimla a že teprve teď, po „senzačním“ mediálním odhalení, že Kristýna Kočí „možná“ připravovala vnitrostranický puč Věcí Veřejných, dokonce spolu s částí ODS, Václav Klaus prohlašuje, že již „nemůže nadále pasivně přihlížet pokusům o rozvrat České republiky.“ Nicméně není mi jasné, jakou stabilitu by mělo přinést jeho, jemně řečeno, otálení, s přijetím demisí ministrů za VV a dalších. V horším případě by se dalo hovořit o obcházení ústavy- neúctě k právu. Co také čekat od někoho, kdo již v minulosti „poplival“ demokratické principy, například formou podpisu opoziční smlouvy.
„Zaklínadlem“ všech, včetně pana prezidenta, pro udržení stávající skladby politických subjektů jsou reformy – jejich nutnost a časová tíseň při jejich prosazení, aneb „včera již bylo pozdě“. To, myslím, je názor, který přijme za své snad každý v ČR. Ne však v jejich asociální pa-podobě, v jaké nám je stávající politická garnitura hodlá prosadit. Nemůže přece jít jen o pouhé seškrtání výdajů, v prvé řadě je třeba nalézt zdroje- a tady je třeba, aby naši „reformátoři“ začali nejdříve u sebe a v neposlední řadě i u těch, kteří financují jejich kampaně a tím si pojišťují jejich loajalitu. Také se ukazuje, že pro kmotry stojící v pozadí ODS nepředstavovalo obětování reforem, výměnou za odstranění nepohodlných rýpalů z VV, žádné větší dilema.
Ačkoli se nedá hovořit o splnění žádného z předvolebních slibů, které VV svým voličům daly – až příliš ochotně se připojily k dinosaurům z vládního prehistorického parku, lze říct, že jakási snaha v podobě balíčku opatření Radka Johna, reorganizace protikorupční policie, snah Víta Bárty o zlevnění předražených silnic a dálnic atp., tu přece jen byla. Nicméně boj s korupcí jednoznačně od začátku hraje druhé housle, jelikož lídr Věcí Veřejných, jenž je mimochodem oblíbencem pana prezidenta, postavil vznik a fungování strany na principech, které jsou v rozporu s principy právního státu a demokracie- politický subjekt přece nemá a nesmí být vnitrostranickou divizí jakéhokoli ekonomického subjektu. Od začátku se jednalo o „bombu“, která nakonec, a netrvalo to dlouho, vybuchla a je celkem jedno, co bylo její rozbuškou.
ODS se ani v nejmenším nepoučila z porážky ve volbách do Poslanecké sněmovny, která byla přímo drtivá, co se týče množství „odpadlých“ voličů. To, co jim voliči z předchozích období nemohli a nechtěli odpustit- klientelismus, korupci, „kmotrovství“- to vše i nadále zůstalo běžnou součástí fungování „nové“ povolební ODS, a tak ani nové „koště“ Petr Nečas nedokázal zabránit další drtivé porážce v senátních a obecních volbách.
TOP 09, která se sice tváří jako „já nic- já muzikant“, svým voličům též vysílá jasný signál. Vzájemné útoky Miroslava Kalouska a dalších politiků otevírají lidem oči v tom smyslu, že boj mezi ODS a TOP 09 je jen dalším pokračováním zákulisní války různých „kmotrovských“ skupin.
Česká demokracie „zachází na úbytě“. Korupční aféry obrovských rozměrů, napříč celým politickým spektrem, jsou pouze odrazem vážnosti stavu. Otázkou je, co by ji mohlo ještě zachránit- mohly by to být předčasné volby? To ukáže čas, kterého ovšem mnoho nezbývá, nemoc je zákeřná. Co je ovšem naprosto jasné, je to, že žádný z nouze “splácaný“ slepenec naprosto zdiskreditovaných stran, jež tvoří současnou koalici, to rozhodně nebude, ani kdyby měl za zády podporu ze strany opozice.
Naprosto se nedá předpokládat, že by se situace byla vyvíjela diametrálně odlišným způsobem, kdyby se k „veslu“ byla dostala současná parlamentní opozice. V minulosti nejednou prokázala, že, co se týče klientelismu a kmotrovství, nijak nezaostává za současnou vládní koalicí. Za všechny si připomeňme třeba kauzu Standy Grosse…
V tomto směru z toho ještě nejlépe vychází KSČM, i když i jim se podařilo „blýsknout“ se například aférkou kolem Jiřího Dolejše. Je tomu tak proto, že se po revoluci zatím do vlády nedostali a jsem přesvědčen, že ani oni by se nechovali jinak, než stávající či minulé vládní strany, „potenciál“ na to bezpochyby mají.
Trochu humoru lze najít snad jedině v tom, že vše svojí osobou zastřešuje politik, který je právě teď po celém světě proslaven tím, že v přímém přenosu „odcizil“ pero- je lhostejné, že mu dle zvyklostí patřilo, které by mu zajisté bylo chilskou vládou s radostí předáno v dárkovém balení, jen kdyby o ně požádal, namísto jeho pokoutného zasouvání do kapsy kalhot či saka, čili „převzetí“ způsobem naprosto nehodným hlavy státu.
K závěrečnému shrnutí si vypůjčím slova Františka Matějky, bloggera idnes, s jejichž obsahem se naprosto ztotožňuji: „České republice žalostně chybí skuteční státníci. A pokud někde jsou, nemají chuť se ucházet o hlasy voličů. Jsou si totiž dobře vědomi skutečnosti, že v době médiokracie vítězí ten, kdo má více billboardů, PR článků v novinách a vícekrát se objeví v televizi. A jelikož toto všechno stojí nemalé peníze, objevují se v nabídce ke zvolení ti, co je buď mají, nebo mají někoho, kdo je má a těší se, že jich bude mít víc. Mezi takovými ovšem skutečné státníky hledám marně.“
Jelikož míra politického bahna u nás vzrostla natolik, že dna nelze už ani dosáhnout a je naprosto jasné, že stávající politická garnitura je nereformovatelná, vyzýváme všechny slušné a nespokojené občany, aby se připojili k iniciativám nových alternativních hnutí, v nichž se sdružují převážně lidé, kteří by za „normální“ situace na pole politiky asi vůbec nevstupovali nebo kteří současný směr a podobu politiky a její předchozí vývoj dlouhodobě kritizují a jejich výstupy ve formě různých výzev, petic, žalob atd. podpořili svým podpisem. Na stránkách Pozitivního světa naleznete hned dvě- Veřejnou žalobu na stát a NEO 2011. Objevují se hlasy, že to zdaleka nestačí, že je třeba postupovat razantněji, ale někde a nějak se začít musí. Musíme věřit, že slušní lidé se zmobilizují a učiní přítrž aktivitám tlupy zkorumpovaných nepoctivců. Musíme v sobě nalézt, znovuobjevit či povzbudit chuť zabývat se skutečnými věcmi veřejnými. Není nač čekat….
