Kdo nám vládne

  Pravice – levice – dinosauři – zloději – bankomafie – zahraniční spekulanti…. nebo se jedná jen o bandu všehoschopných šlendriánů?

V průběhu posledních parlamentních voleb napomohlo „kroužkování“ k výměně více jak poloviny poslanců a národ s nadějí očekával prospěšné změny. Pomyslná pravice získala tak silnou pozici, jakou doposud neměla a národ se připravoval na nástup smysluplných změn pod taktovkou „slušňáka“ Nečase.

Předvolební sliby se nekonají

Nejen, že slavná trojkoalice svoje sliby neplní, ale rozhodla se provést pravý opak toho, co voličům slíbila a kroky, které činí, jsou jak vystřižené z rétoriky levicových stran. Krok za krokem tvoří větší a čím dál nesmyslnější ekonomické a legislativní překážky výrobním a obchodním procesům, a tím znemožňují rozvoj a tvorbu pracovních míst, které jsou základním předpokladem dobře hospodařícího státu. Přerozdělování státních prostředků na všech úrovních formou dotací připomíná spíš socialistický všemoudrý plánovací systém, než demokratický přirozený proces toku kapitálu ekonomikou.

Dinosauři zůstali a vesele se množí

Ti, co pojmenovali dobře zahnízděné politiky dinosaury, sami se jimi zakrátko stali. Většina z nových 114 poslanců se velice rychle přizpůsobila zaběhnutým podmínkám, kdy jejich cílem přestala být proklamovaná volební hesla a stanovené cíle, skrze které je národ zvolil, a začali sledovat jen a především své stranické a soukromé zájmy, bez ohledu na celospolečenský názor a důsledky z toho vyplývající. Dá se dát ruka do ohně i na to, že kdyby si ODS, TOPka a Veverky daly na předvolební bilboardy to, co dnes proklamují, tedy razantní zvyšování daní ze všeho a miliardové „odškodnění“ církvím, nikdo by je dnes nevolil a přirozeně by zmizely z politické scény, tak jak již mnoho politických nepovedenců. V podstatě lze říci, že tyto strany podvedly národ, který nyní jen bezmocně zírá na tragikomickou divadelní frašku s názvem parlament.

Zlodějské řemeslo

Kdo by očekával, že poslanci, hejtmani, náměstci, ale i ministři- tedy naše politická reprezentace- bude ctnost sama, s převahou pozitivních vlastností, je naopak konfrontován s drsnou realitou téměř každodenního odhalování korupce a zlodějských praktik, zpravidla realizovaných prostřednictvím nesmyslných dotací, na všech řídících úrovních.

Vševědoucí NERV

Vláda svoji neschopnost zaštiťuje poradenstvím tzv. národní ekonomické rady vlády, která je ale složená převážně z bankovních analytiků a neúspěšných politiků, kteří neví zcela nic o realitě obyčejného života a poctivě vydělaných peněz a cíleně prosazují zájmy zlodějských bankovních korporací, kterým rozhodně nezáleží na prosperitě národa, ale jen a jen na svých nehorázných ziscích, ziscích nadnárodních bank vlastněných cizím kapitálem. V podstatě české vládě, ač nepochopitelně, radí loajální zaměstnanci zahraničních bank. A proto je naše země zadlužená až po uši, stává se montovnou západu, pozbyla schopnost samozásobení potravinami a ztrácí rozhodovací a ekonomickou moc nad svým lidským, ale hlavně materiálním, potenciálem, který je základním kamenem našeho národního bohatství.

Jsme otroci cizího kapitálu

Z našeho národa se v podstatě stala levná pracovní kolonie, kterou vláda drtí daněmi, aby vydělala na úroky a dluhy, které nám byly prostřednictvím bankovních a politických lišáků podstrčeny. Státní dluhopisy, které v poslední době Kalousek opakovaně pustil do oběhu, se se vší pravděpodobností stanou ve chvíli neschopnosti splácet dluhy a následném dovršení jejich splatnosti, hrobem naší ekonomiky. A nejsou to jen státní dluhy, které musí naše země zaplatit. Investice zahraničních společností v naší zemi jsou financovány také na dluh a veškeré úroky a splátky se musí zaplatit z produkce tvořené rukama našich lidí.

Církevní restituce

Vývoj na politické scéně posledních dnů otevřel oči všem těm, kteří ještě věřili v serióznost záměru vyrovnání se s církvemi. Kateřina Pík svým postojem zcela otevřeně odhalila drsnou realitu podstaty zvyšování daní celé společnosti. Hlavním důvodem ke zvyšování daní není umořování stávajícího a stále se prohlubujícího státního sluhu, ale náklady na výdaje, které vzniknou v důsledku sanace církevních restitucí, jinak řečeno: stát totiž bez zvýšení daní (a dalšího ožebračení občanů) nebude schopen toto ufinancovat.

Tvrdá realita

Velmi dlouho jsem hledal důvody, které vedly Kalouska k tak zásadnímu zvedání daní na všech úrovních místo toho, aby použil prorůstová opatření. Podpora výroby a produkce má téměř vždy ve všech oblastech značnou prodlevu ve své účinnosti a může se projevit, například ve stavebnictví, až s dvouletým odstupem, ale to je pro Kalouska, kterému již hoří delší dobu koudel za zadnicí, pozdě a tak použil všechny nástroje, aby státní rozpočet dostal alespoň do takové roviny, aby se tvářil pro následující krátkou budoucnost přijatelně. Cíl je jediný. Obelhat národ tvrzením, že teď je ta správná chvíle pro miliardové dary církvím a vsadit vše na prosazení zvýšení daní, aby mohl financovat podvod století.

Vše je jinak

To, čím se všichni zastánci církevních restitucí zaklínají, tedy, že se církve budou domáhat prostřednictvím soudu svých práv podle současných zákonů, se totiž dá vyřešit velmi jednoduše. Prostě se ten zákon změní. Tak, jak ho v minulosti měnili naši předkové již několikrát a budou ho měnit i další naše generace. Podstata tohoto procesu tkví v principu demokracie, tedy ve vyjádření a respektování vůle lidu, z níž vzešla vláda i parlament. Ze současných průzkumů vyplývá, že 80% je národa proti restitucím, proč tedy vláda nevyhlásí všelidové referendum, abychom s přesností zjistili, jaká je realita? Odpověď je nasnadě: náš český establišment se tohoto demokratického řešení ve vztahu k církevním restitucím bojí jako příslovečný čert kříže, protože velice dobře ví, jak by referendum dopadlo. Proto u nás nikdy na toto téma žádné referendum nebude.

 Závěrem lze konstatovat, že jednání premiéra Nečase, který se stal nástrojem pro prosazení nehorázných církevních náhrad, lze hodnotit jako velmi podlé. Neboť hrozí pádem vlády všem, kteří se odmítli podílet na této falešné hře, čímž se de facto stal bezohledným vyděračem a přiznal, oč mu v postatě jde. Když pochopil, že demokratickou cestou tento církevní tunel neprosadí, zvolil řešení, za které by se nemusel stydět ani žádný totalitní režim.

Vládní stabilizační balíček je nástrojem pro financování nestoudných církevních restitucí a náhrad s tím spojených. Všem, kteří mne zase budou zasypávat kritikou jakožto odpůrce církevních restitucí, na tomto místě znovu opakuji: Jsem pro vyrovnání s církvemi, ale v žádném případě ne v rozsahu a úpravě, v jakém je nyní zákon o nich předkládán. Bez výhrad souhlasím s tvrzením, že co bylo ukradeno, má být navráceno, ale až po nezbytné důsledné analýze a revizi rozsahu majetku ve vlastnictví církve (tak, jak ona sama uvádí) ze strany státu.

Co myslíte, má to smysl bojovat za spravedlnost a lepší budoucnost? Já myslím, žestále ještě ANO.

Petr Havlíček

Tento článek poskytuji k volnému šíření.