Dejme výpověď vládě a nefunkčnímu managementu

Vláda, poslanci, senátoři, president, soudci a všichni státní úředníci jsou našimi zaměstnanci a my, občané, jim prostřednictvím voleb můžeme dát výpověď. Důvodů by se za poslední dobu našla hned celá řada. Kradou, jsou neschopní, nehájí zájmy občanů, ale jen sebe samých a svých partají, jsou zkorumpovaní a hlavně- zadlužují stát a snižují životní úroveň nás všech. 

Pokud se podíváme na stát z ekonomického pohledu, jde o subjekt se stejnou hospodářskou charakteristikou a programem, jakou má kterákoli výrobní organizace, ale i rodina či jednotlivec. Aby hospodářství těchto subjektů prosperovalo, musí se řídit ekonomickými pravidly, tedy dodržovat vyváženost procesů mezi příjmy a výdaji (tj. mít vyvážený rozpočet). V rámci uvedených subjektů za tímto účelem probíhají činnosti, jako je plánování, organizace, výroba, směna, prodej, investování či spotřeba statků a služeb. Hospodárnosti se zde dosahuje využitím dostupných prostředků, tak, aby v ideálním případě bylo dosaženo maximálního možného zisku při vynaložení co nejnižších nákladů.

Toto je, vážení, jednoduchá definice pro dobré fungování státu, firem, rodiny i jednotlivců. A protože většina z nás ví, jak má fungovat firma, rodina nebo náš soukromý rozpočet, pojďme se podívat, jak funguje ten náš stát.  

Mnoho občanů vzhlíží k presidentovi, vládě, parlamentu a dalším řídícím strukturám státu jako k neomylným autoritám, které pevně drží otěže moci. Dost velká skupina národa je stále ještě schopna se této struktuře i hluboce klanět a zcela bez vlastního kritického úsudku tuto moc nekriticky poslouchat a také volit.

Mnoho občanů si vůbec neuvědomuje skutečnost, že všichni státní úředníci, kterých máme vskutku požehnaně, jsou ve své podstatě našimi zaměstnanci a my, občané, jsme jejich zaměstnavateli. My je platíme z našich daní a oni pro nás pracují. Hlavní a rozhodující autoritou našeho státu jsme tudíž my, občané.

Jaká je naše skutečná moc a důsledky vlády současných moci chtivých padouchů?

Důchodce se klepe strachem, jestli mu vystačí důchod alespoň na základní potraviny a bydlení, zaměstnanec se klepe strachem, aby nedostal výpověď a nepřišel o barák, na němž vázne hypotéka. Zaměstnavatel se klepe strachy, jestli bude mít na odvody, daně, výplaty, úvěr a zda nebude muset propouštět a banka mu poté všechno nesebere. Studenti se obávají, že v pracovním procesu nenajdou adekvátní uplatnění, učitelé zase, že jich je moc a 17 tisíc dostane výpověď. Státní úředníci se děsí možnosti, že by mohli přijít o svoje korýtka, a někteří i o pořádná koryta. Pokud se občan, nedej bože, dostane před soud, klepe se strachy, jestli náhodou není soudce navedený nebo podplacený protistranou. Noční můrou bankéřů zase je, že by si lidé, z obavy o svoje chatrné úspory, pro své peníze mohli přijít a banky zkrachují, protože na výplatu takové hotovosti prostě nebudou mít. A vláda jen hledá a hledá, čím by té holotě ještě utáhla opasky…..

Na každého desátého občana je podána exekuce, včetně důchodců. Ke dnešnímu dni je evidováno 70 000 exekucí na důchod. Za poslední rok vzrostl počet příjemců dávek v hmotné nouzi o závratných 53%. Státní dluh se, v přepočtu na jednoho občana, blíží 170 000,- Kč a celkový veřejný dluh již brzy dosáhne hranice 1,8 biliónů Kč. Firmy padají jedna za druhou a nezaměstnanost roste a roste. Na druhé straně banky bohatnou a obchod s burzovními deriváty vzkvétá a šroubuje ceny benzínu a energií do závratných výšin. Opravdu super výsledky, na které politici mohou být právem hrdí.

Že by se někdo z těchto pacholků, kteří dvacet let řídili náš stát od deseti k pěti, přiznal, že za současný stav nese svůj díl odpovědnosti, to se doposud nestalo a velice se obávám, že se to ani nestane. A tak dozrál čas…. Nezbývá nic jiného, než dát současnému pravolevému politickému uspořádání a všem jejich pohůnkům sbohem.

Je třeba se vrátit na startovní čáru a stanovit nová seriozní pravidla založená na vyvážené ekonomice a hlavně se vypořádat se všehoschopnými darebáky, jinak se bude vše opakovat znovu a znovu. Sametová revoluce je toho zářným příkladem.

Tzv. levice lže národu, co se do něj vejde, tzv. pravice neplní své sliby a klidně zvedá daně a všichni dohromady se drží zuby nehty svých poslaneckých a senátorských koryt.

Za rok bude mít každý občan- volič možnost dát všem těmto politickým neschopným kreaturám výpověď, neboť pánům poslancům končí jejich čtyřletá smlouva. Jak? -Jednoduše tím, že jim nedá svůj hlas.

Petr Havlíček