Nečasova vláda bezpochyby vejde do dějin, nebo přinejmenším do ústní lidové slovesnosti - nejspíš do pohádek. Tipoval bych, že to bude něco jako Premiér Měkota a jeho zvířátka.
Bude to asi spíš příběh toho anderssenovského typu, kde hlavní hrdina nakonec vyřeší všechny problémy tím že umře - samozřejmě jen v politickém smyslu slova. Nicméně konec se zdá neodvratný, a politická smrt už kráčí v jeho stopách a kosí - zatím sice jen nebohé hlodavce (kvík) - ale nakonec dojde i na petrovské. A můžou si za to sami. I sobotní demonstrace je do značné míry jejich dílem.
Jediné, v čem je tato vláda dobrá, je ustupování. Jenže uhýbání jako pracovní metoda může projít jen dočasné vládě úřednických údržbářů - tady dokonce může vynést jejího předsedu do nadoblačných politických výšin - ale neprojde vládě politické, která získala svůj mandát na základě programu, který se zavázala plnit. Když se budoucí vláda zaváže šetřit, a potom uhne před každým, kdo dost hlasitě křičí "Šetřit? Prosím, ale ne na mě!!!", páchá harakiri. Levicové příznivce nezíská, pravicové ztratí... což se děje. Neodpovědnost prochází jen těm nalevo.
S uhýbáním začal hned za čerstva TOPministr Heger. Zahodil šanci zredukovat personální stav našeho zdravotnictví na hodnotu obvyklou ve vyspělém světě, a ještě si k tomu zachovat tvář a posílit image pevného a rozhodného politika. Místo toho uklohnil s protestujícími doktory podraz na ostatní zdravotnický personál, a tak si vybudoval image slabocha-podrazáka. Je samozřejmé, že žádná sestra nebo saniťák nebude nadávat do podrazáků doktorovi, se kterým slouží - ale ministr, to je jiná. Tomu to nandáme. A půjdeme s každým, kdo půjde proti němu a té jeho partičce...
...a nechyběli ani v sobotním průvodu...
Po několika drobnějších událostech následovala stávka dopraváků za zachování režijek pro široké příbuzenstvo a podobné prebendy.
Tady ucítily šanci veverky, a sotva se po akci rozjely první vlaky metra, zjistil Bárta, že mu v žilách koluje odborářská krev. Neprodleně rozjel jednání s odboráři, jejichž akce tenkrát vyzněla spíš rozpačitě - lidé ji vnímali jako vítané zpestření všednodenní nudy a hapening zdravého životního stylu s podtitulem "Jde to i bez vás" - a dodal jí na vážnosti. Současně přehodnotil postoj VV k reformám, a pozdržel jejich schvalování do doby, než zase změní názor.
No nejděte po krku takové vládě, která vaše fiasko obratem promění ve slavné vítězství.
Nečasova vláda zhodnocuje starý a léty prověřený poznatek, že nejlépe umlčíte dorážejícího psa tím, že před ním budete ustrašeně couvat - pak je jen otázkou času, kdy mu zacpete tlamu vlastním krkem...
Odbory slábnou. Dnes už reprezentují prakticky jen státní zaměstnance a několik kdysi dominantních, ale dnes už skomírajících průmyslových odvětví... a členská stále ubývá. Proto ta aktivita najednou - odborovým bossům jde o žvobytí, a musejí ukázat, že ještě mohou být někomu užiteční. Zůstaneme-li u psí analogie, čím je pes menší, tím hlasitěji musí štěkat, aby se prosadil.
Komu jsou dnes odbory užitečné je celkem jasné. Však se taky skuteční šéfové přišli podívat, a nešetřili uznáním.
Kdyby vláda byla tak dobrá ve vysvětlování, argumentaci a propagaci svých myšlenek a cílů, jako je dobrá v ustupování nátlaku a vzájemném podrážení, bylo by možná víc skřípění zubů, ale taky víc souhlasných přikývnutí - vyplatí se máknout a uskrovnit se, budoucnost za to stojí. Jenže bližší košile než kabát, je lepší přihřát si vlastní polívčičku a myslet hlavně na vlastní budoucnost, než na nějaké velké budoucnosti pro ostatní. A tak vláda ztrácí ty, co jí věřili, a dává za pravdu těm, co jí nevěřili.
Nečasova pozice je nezáviděníhodná. Z jedné strany podivná inkarnace lidovců reprezentovaná stařičkým aristokratem a ovládaná zkušeným politickým šíbrem, z druhé strany bizarní spolek ambicózních blondýn a expertů na politický amatérismus, a za zády zástup kmotrů prorostlých do státní správy a do ostatních politických stran. Jeden koaliční partner ho plísní za nedostatek servility vůči bruselské vrchnosti, druhý se chová jako zmatená a vlastním tělem zaskočená šestnáctka řešící klíčovou otázku své puberty. Tady by snad zabodoval Conan Barbar, ale než by usedl po dobře vykonané práci k číši medoviny, na jeho meči by přibyl nejeden zub.
Jenže Nečas není Conan, a tak se nejspíš zapíše do historie jako předseda ODS, který zhasnul a odevzdal klíče na recepci. Protože to je ODS, na kterou dopadnou všechny průšvihy a podrazy jak vlastní, tak koaličních partnerů, a toto nepodařené vládnutí, do kterého jsme vkládali takové naděje...
... a možná je to dobře - třeba ten Conan jednou fakt přijde...
