Organizovat revoluci v listopadu je pošetilost. Sice to fungovalo kdysi dávno v Rusku, ale spíš jenom díky tomu, že vůdcové tenkrát revolučním masám nakukali, že je ještě říjen.
Dnešním revolucionářům už jen tak něco nenakukáte - ti než vyjdou bořit starý svět, aby na jeho troskách vybudovali nový a krásnější, vždycky napřed vystrčí ruku, jestli náhodou neprší.
Proto bych, být revolučními odborovými bossy, na dříve osvědčené revoluční měsíce jako je listopad nebo únor moc nespoléhal. Něco jiného je obklíčit koně na václaváku na sklonku léta, kdy už není moc horko, ale ještě se to dá v pohodě vydržet v tričku, a něco jiného vyštvat je do lezavé vlhké zimy, ke všemu ještě kousek od Vltavy. To se pak těžko někdo může divit, že přišli jen ti, kteří si můžou i při dnešní drahotě dovolit zimní oblečení.
Dalším problémem současného revolučního odborového hnutí je prázdná kasa ČSSD - hybatelky pokroku - po draze zaplaceném drtivém vítězství v posledních volbách.
Volební manažer Tvrdík sice dokázal usmlouvat devadesátiprocentní slevu u spřízněných mediálních gigantů, ale ani ta stranu nezachránila před vyschnutím pokladničky a spojeneckých kampeliček. Navíc ani taková sleva není zadarmo. Přízeň majetných něco stojí, a když po jejím projevení nejsou k dispozici vládní pozice, z nichž se dá projevit odpovídající vděčnost, může být taková sleva pro stranické finance vražedná.
Doplatí na to chudáci odboroví bossové, protože najednou nejsou peníze na svážení řadových bojovníků do ohnisek revolučního boje. Oni sami při překotně ubývající členské základně vyberou na příspěvcích sotva na nějaký ten golfový dýchánek na Karštejně, a těžko po nich můžeme chtít, aby za naši budoucnost bojovali za svoje. To by bylo nadmíru sobecké.
Zorganizovat stávku dopraváků ještě ještě jakž takž jde - ti mají dráhu zadarmo a ještě dostanou proplacené diety. To se jich pak sejde možná k tisícovce, a další desetitisíce neohroženě nepracují. Jenže taková stávka je dvojsečná zbraň, protože se obvykle ukáže, že nečinnost stávkujících má skoro stejný efekt jako jejich činnost. To pak může vyvolat dotazy, proč nestávkují častěji.
Ale zorganizovat odborářskou demonstraci, která by otřásla samoděržavím a nepřipomínala hlouček zbloudivších návštěvníků z venkova, kteří přijeli na Prodanou nevěstu, to je bez peněz nemožné.
Jaký je to rozdíl proti třicetitisícové demonstraci na podporu Paroubkovy vlády v listopadu 2005, kdy jenom autobusy svážející spontánní odborářské demonstranty z celé republiky zablokovaly Letnou.
Tenkrát ovšem byla jiná situace, hlavně co se stranické kasy ČSSD týče - strana byla víc jak sedm let u moci, a tak bylo nahospodařeno. Tím pádem mohly vyrážet autobusy plné nadšených odborářů i z těch nejzapadlejších vísek, aby dali tradičně pravicovým pražanům na srozuměnou, koho chtějí ve strakovce.
Demonstrace v květnu 2011 kladla důraz zejména na jednotné transparenty v odlehčeném provedení.Podomácku vyráběné transparenty ze dřeva a lepenky, které se používaly dřív, působily neesteticky. Navíc byly těžké, a demonstranti pod jejich tíhou rychle umdlévali, zráceli bojový zápal a mizeli v hospodách. S novými transparenty sice mizeli stejně hbitě, ale byli pak daleko čilejší.
Vertikálně orientované transparenty navíc opticky zvětšují dav, zejména při záběrech teleobjektivem ze správného úhlu, a jsou tudíž mediálně přitažlivější.
Tady naopak odbory demonstrovaly proti vládě, což dokazuje jejich nestrannost a apolitičnost.
Odhady organizátorů a policie hovořily o 40 tisících, analytická geometrie dávala výrazně střízlivější výsledky. I tak díky přízni počasí a nějakým těm zbytkům v kasičkách lze hovořit o masové akci
Demonstrace na podporu stávkujících veřejných dopraváků byla z jiného těsta.Odboráři se nijak netajili tím, že stávka musí občany bolet, a tak na účinnější zablokování městské dopravy použili trakaře a balíky slámy.
Zlí jazykové tvrdí, že balíky měli kvůli lepší orientaci v meropoli, ale není to pravda - orientaci jako vždy zajišťovali organizátoři, a balíků se nikdo na nic neptal.
Tady už se o masovosti dá hovořit jen s velkou nadsázkou a pokud započítáme i balíky. Přesto demonstrace ukázala sílu odborů, a nebýt toho, že vláda sáhla k mimořádně brutálním prostředkům - nasadila proti demonstrantům Kalouska - byl by dopad daleko citelnější.
Taky šlo o historicky první případ masového nasazení cyklistů - stávkokazů. K tak brutálním prostředkům se neuchýlily ani prvorepublikové vlády, které jinak neváhaly střílet do dělníků.
Demonstrace, která proběhla nedávno, je z tohoto pohledu naprostým fiaskem, a nevzbudila prakticky žádný mediální ohlas. Fotografie se omezily na portréty demonstrantů, protože skupinové fotografie působily řídce a nezajímavě.
Sešly se tu oba protirevoluční faktory - nedostatek peněz a nepřízeň časí, a podle toho to dopadlo. Věřím, že si z toho odboroví i straničtí bossové vezmou ponaučení. Je to zejména v jejich zájmu, protože s tak málo akční hybnou silou revoluce můžou vůdci odborů těžko čekat nějakou trafiku od ČSSD, a ČSSD se bez peněz nemůže opřít o hlas ulice.
