Před nedávnem tady kolega bloger pohádkově popsal příběh školáka, který byl u nás zařazen do praktické školy, a poté co se jeho rodina odstěhovala do Velké Británie, uspěl tam na škole normální...
... odkaz zde...
A máme tady další argument pro zrušení praktických škol, dalo by se říct. Jsou diskriminační, jejich žáci, když se to s nimi umí, obstojí s přehledem i v normálníh školách. Když je zrušíme, odstraníme další překážku v začleňování menšin do většinové společnosti. Už nebude možné nalajnovat nikomu celoživotní perspektivu pomocné pracovní síly pouhým administrativním rozhodnutím.
Shodou okolností zhruba ve stejné době vyšel na iDnes (odkaz zde...) článek o univerzitě v britském Swansea, kde se vedení školy rozhodlo řešit rostoucí nepořádek na toaletách vyvěšením návodu k použití.
Vyvolalo to pěkné pobouření, zejména mezi studujícími, kteří se cítí dotčeni... no, ale muselo to tam asi vypadat hrozně, když vedení instituce, která vychovává budoucí elitu, sáhne k takové formě osvěty.
Možná vám není jasné, jak to spolu souvisí - nějaká vysoká škola, kde si studenti neumějí utřít zadek aniž by se s tím pochlubili ostatním, a bývalý romský žák naší praktické školy, který se jinde bez problémů začlenil do majority. Hned vám to objasním.
My u nás jsme v multikulturalismu a vůbec ve všem, co dělá svět na západ od nás krásnějším a lidštějším, dvacet-třicet let pozadu, možná i víc. Zatímco jinde chápou kulturní odlišnosti jako obohacení, u nás na ně hledíme přinejmenším s nedůvěrou. A pokud někde v důsledku kulturních odlišností dojde k nezdravému pnutí, stačí tyto nežádoucí odlišnosti když už ne setřít, tedy aspoň minimalizovat.
Odstranit kulturní pnutí není problém - stačí, když se jedna kultura přiblíží k druhé, něco si z ní vezme, přizpůsobí se jí, jde jí naproti. V tomhle jsou na západ od nás fakt dobří, a tak dokáží bez problémů absorbovat jakoukoli kulturu s jakýmikoli odlišnostmi a svérázy.
Jdou na to prostě jinak, než jsme zvyklí my. U nás se předpokládá, že aby se jedinec z jiného prostředí začlenil, musí se přizpůsobit majoritě. Pokud tedy chce romské dítě studovat na normální škole, chce se po něm nejen aby zvládalo sociální a studijní návyky ostatních dětí, ale dokonce aby se změnilo i jeho prostředí a rodinné zázemí, protože jednou ze současných podmínek úspěšného studia je nutnost učit se nejen ve škole, ale i mimo ni.
Řečeno obrazně - otázka dosažitelnosti vzdělání je jen otázkou nastavení výšky laťky, kterou musíme zdolat, abychom uspěli. Pro její zdolání musíme v současném systému studující vytrénovat do takové kondice, aby ji překonali.
Jenže to jde i jinak. Stačí snížit laťku, a v tu ránu je vzdělání dosažitelné všem - i těm, kteří ještě donedávna neměli nejmenší šanci uspět. A to je cesta, po které se dnes ubírá celá západní civilizace. Snižuje laťky, aby naplnila multikulturní kvóty tam, kde se při stávající úrovni nedají naplnit, protože jsou pro jiné kultury nepřekonatelnou překážkou.
Právě zrušení praktických škol je takovým základním posunutím laťky směrem dolů - ne sice přímo, ale lze s tím počítat jako s doprovodným efektem, který je víceméně jistý.
Záplava studujících na odlišných hladinách vnímavosti a studijního úsilí si rychle vynutí změnu parametrů a úpravy tempa studia a jeho klasifikace. Ostatní děti se rychle přizpůsobí novým nárokům a půjdou nadšeně naproti svým dosud jiným vrstevníkům, a tím se celý ten kvas urychlí. Dosavadní zkostnatělé formy studia budou přežívat jen na pár elitářských soukromých školách, a na celý proces budou mít prakticky nulový vliv.
Toto je jediná správná cesta, jak dosáhnut toho, aby ani děti s odlišným kulturním a společenským zázemím neměly problém dosáhnout na stejné vzdělání jako každý druhý. Toto je cesta, jak naplnit závěry... ehm, smělé vize EU v oblasti vzdělání, které z nás během pár let udělají nejvzdělanější, nejvyspělejší, nejvýkonnější a nejbohatší kontinent.
Na vysokých školách sice přibude pár předmětů, třeba "Splachovací WC - co a jak s ním?", ale nakonec je zvládne každý.
Varování autora: Článek obsahuje ironii!!!*
*... nechtěl jsem to sem dávat, ale zase jsem brán doslovně...
