Skutečně věříte, že si nějaký stvořitel dal tu práci a uplácal náš svět tak, aby to vypadalo, že vznikl sám od sebe nějakým vývojem? Já už ano.
Obr.1
Ještě nedávno mi Darwinova teorie připadala logická a pravděpodobná. Vlastně jsem ji bral spíš jako fakt než jako teorii - jsem technicky založený a evoluční mechanismus je mi blízký. Ostatně tohoto tématu jsem se dotkl i v některých starších článcích.
Jenže pak přišla ohromující zpráva, že se týmu amatérských vědců podařilo zachytit, a ke všemu ještě rozluštit signál nepochybně mimozemského původu. Profesor Peter Gabriel, zachytitel a rozluštitel mimozemské depeše, zevrubnou analýzou opotřebení vln dospěl k závěru, že zpráva letěla vesmírem zhruba tři miliony let. Naši sousedi tedy žijí poměrně daleko, možná v některé ze sousedních galaxií.
Co je ale na zprávě nejvíce překvapující – popisuje tvora podobného člověku, a podle řady indicií je zřejmé, že jde přímo o člověka. Jak mohla mimozemská civilizace před třemi miliony let vědět o člověku?
První dešifrované poselství mimozemšťanů popisuje člověka jako dvounohého tvora s rukou u ucha. Co to může znamenat?
Profesor Ipecarrini z SZUP (Střední Zahradnické Učiliště v Padově) přišel s vysvětlením, které Gabrielův odhad stáří a lokalizace signálu zpochybňuje. Podle něj byl zachycený signál s největší pravděpodobností vysílán přímo ze Země, a to poměrně nedávno. Antény zřejmě zachytily odraz od mračna mezihvězdného prachu (což by vysvětlilo opotřebení vln) ve vzdálenosti okolo dvou parseků od naší sluneční soustavy. Tomu by odpovídalo i zkreslení Morseových značek, v nichž byla depeše zakódována.
To by znamenalo, že mimozemská expedice navštívila zemi zhruba před deseti-patnácti lety. Současně by se tím vysvětlila výše uvedená definice člověka.
Pokud má Ipecarrini pravdu, můžeme mluvit o štěstí, že se mimozemšťané při průzkumu nespokojili s monitoringem nočního televizního vysílání – to bychom nejspíš byli „… s rukou mezi nohama“.
Naproti tomu kanadský vědec D.Laccatosh se domnívá, že mimozemšťané přistáli v noci u benzínové pumpy a spokojili se jen s hrubým průzkumem nejbližšího okolí. Tím pádem nás mohli navštívit v daleko širším časovém rozpětí. I tato teorie zní věrohodně, ale i ona má trhliny – jak třeba vysvětlit ty dvě nohy?
Bouřlivá vědecká debata, která se následně rozpoutala na diskusním fóru populárně vědeckého portálu Science Friction, mne zaujala natolik, že jsem se pustil do vlastního výzkumu.
Primárním úkolem vědce je zpochybnit vše, s čím přijdou ostatní, a tak ani mě nezbylo než zavrhnout obě hlavní a zhruba 1482 vedlejších hypotéz a jít vlastní cestou. Ta začala, jak už je mým zvykem, v době kamenné.
Je neuvěřitelné, co všechno se dá najít na primitivních jeskynních malbách, když umíte hledat. Najdete tam odpověď skoro na každou otázku, a často i otázku na kdejakou odpověď.
Ani v tomto případě nebylo třeba hledat dlouho.
Prohlédněte si pozorně titulní obrázek a všimněte si hlavně prostřední postavy – není vám na ní něco povědomé? Samozřejmě si toho většina z vás všimne na první pohled.
Ani na ostatních jeskynních malbách nejsou postavy s rukou u ucha žádnou vzácností. Neuvedu tady další příklady jen proto, abych se vyhnul problémům s OSA, ale když trochu zagooglujete, jistě jich najdete bezpočet.
Co to znamená? Pokračujme dále.
Ani ve starověku nebyl postoj s rukou u ucha nijak vzácný, jak dokladují řady antických památek.
Například posel bohů Hermés bývá většinou zobrazován zrovna když si tiskne nějakou věcičku k uchu (obr.2). Taky jeho latinský kolega Merkur často zaujímá stejnou pózu (obr.3).
Je to náhoda?
Přeskočme gotiku, jejíž umění je kapánek monotematické - i když i tady by se našla řada kamenných i dřevěných světců s rukou u ucha, a nejedna Panenka Maria drží jezulátko, jako by se zrovna chystala psát SMSku – a přejděme k renesanci.
I tady se hojně vyskytovalo poselství stvořitele – jak vysvětlím později – tu ve skryté, tu v otevřené formě.
Když si důkladně prohlédnete Michelangelova Davida (obr.4), zjistíte, že mu něco chybí. Ne, nejsou to trenýrky, jak si řada lidí myslí. Podivně sevřená ruka přiložená k uchu vypadá nezvykle prázdně. Stačí letmý pohled, a člověka napadne: jen mu dát do ruky mobil.
To, že mu chybí, může znamenat, že církev, ač se ohání stvořitelem kde může, ve skutečnosti jeho poselství potlačuje. Ale ať už jde o zásah papežské cenzury, nebo jen o nedostatek Michelangelovy představivosti, Davidovo gesto je jednoznačné.
To Rafael je rafinovanější – skrývá poselství stvořitele (jak vysvětlím později) v rafinovaně vystavěné metafoře. To by nasvědčovalo domněnce o církevním tlaku – autor se patrně snažil autocenzurou předejít zásahu papežské stolice.
Podívejte se na jeho Tři Grácie (obr.5), a zkuste si je představit v trochu víc současné podobě – třeba jako tři holky v tričkách a v mini nebo v džínách, jak zaujatě sledují věcičky, co drží v ruce.
Podobné hloučky dívek v podobných pózách a podobně soustředěných můžete vidět na kdejaké zastávce nebo před kdejakou školou. Sice nemají ruce u ucha, ale doslova cítíme, že je to jen otázka času. A můžeme jen žasnout nad autorovou předvídavostí – řekl bych spíš vizionářstvím – že ve své technicky omezené době předvídal budoucí rozmanitost typů i operačních systémů…
Myslím že nemá cenu procházet s vámi další kulturní etapy a směry – sami si najdete bezpočet prdelatých barokních andílků telefonujících z oltářů či chrámových portálů, a bezpočet telefonujících najdete i v dílech pozdějších směrů. Snad bych jen připomněl případ průkopníka expresionismu Vincenta van Gogha, který byl poselstvím stvořitele ovlivněn do té míry, že si k uchu přiložil nůž.
Uvedené příklady – a bezpočet dalších – mne přivedly k následující myšlence:
Člověk byl stvořen jako dvounohý tvor s rukou u ucha.
Připadá vám to praštěné? Ani se nedivím, ale každá nová a revoluční myšlenka musí v lidech bez fantazie nutně vyvolat podobnou reakci.
Ano, člověk byl od počátku svými stvořiteli koncipován jako nosič mobilu. Nevím sice proč, ale to je podružná otázka, a jistě se najde bezpočet vědců, kteří na ni odpoví. A možná dá odpověď už příští verze Windows Mobile, kdo ví…
Jak dokládají předložené důkazy (a bezpočet dalších), od prvopočátku uvědomění provází člověka nutkání přikládat ruku k uchu. Toto nutkání nemohlo v žádném případě vzniknout vývojem, k tomu až donedávna chyběl patřičný evoluční tlak. Takže člověk byl k této činnosti naprogramován.
Tím ovšem padá Darwin. Jeho pěnkavy na Galapágách zvládají úžasné kousky, ale žádná neumí telefonovat, a pochybuji, že se to některá naučí v budoucnosti. Naproti tomu my jsme to uměli dávno před tím, než vůbec nějaké telefony byly.
A tím taky dokážu vysvětlit sdělení mimozemšťanů, které na své dvoulampovce zachytil profesor Gabriel. Nešlo o zprávu o člověku, ale o pokyny k jeho vytvoření.
Pokyny, které jsou stále rozesílány do všech galaxií jako návod k výrobě nosiče mobilu.
