Přišel k nám bílý... ehm... fotoplk

Tak konečně jsme se i my dočkali bílého nadělení - sice poskrovnu, ale je to regulérní sníh, který místy dokonce zůstal bílý i druhý den. A tak spěchám podělit se o tu novinu pěkně zatep... za studena, a podat svědectví přímo z terénu.

Když napadne první sníh, musí se ven, to je stará, staletími pokusů ověřená pravda. Dřív to bylo někdy v listopadu, nejpozději v prosinci, dnes je to - aspoň tady v Praze - skoro na Valentýna.
Mrzlo až praštělo, že by psa nevyhnal - většinou proto, že už je dávno venku, nebo dělá všechno proto, aby se tam dostal - a tak jsem vyrazil do nedalekého Ďáblického hvozdu pozorovat poslední záchvěvy paní Zimy.

Paní Zima, zcela nelogicky oděná ve svatebním - i když nemůžu říct, že by jí to neslušelo, černá by asi vypadala kapánek uhozeně - se loučila opravdu velkolepě. Všechno co ještě měla na obloze přesunula na zem, a celá jenom zářila. Mráz příjemně štípal, sněhový poprašek křupal pod podrážkami, a omrzlé prsty bolely až doma po návratu - co člověk může chtít víc?