Včera jsem se trošku pozamýšlel nad podobností našeho současného světa s legendárním Ankh-Morporkem, výtvorem neméně legendárního Terry Pratchetta.
Co mě trochu zarazilo, byly některé reakce – pravda, bylo jich poskrovnu – co jsem si to dovolil, zneužít Mistrovo dílo pro nějaké politické úvahy. Byly sice vesměs neseny v odlehčeném tónu, nicméně poměrně kategoricky odmítaly jakoukoli dezinterpretaci Pratchettova díla.
Když autor vydá knihu, vzdává se tím práva na jedinou správnou interpretaci svého díla. Soudný autor ví, že každý čtenář si v jeho díle najde to svoje a každý ji pochopí po svém. A pokud by měla platit jen jeho pravda, bylo by lepší, kdyby místo knihy samotné vydal jen komentář jednoznačně definující jeho pohled.
Ale jsem si jistý, že autor sám by si ze všeho nejmíň přál, aby kolem jeho díla vzniklo nějaké další Náboženství Knihy, které odmítá jakékoli kacířské výklady… už proto, že dogmatismus je moudrým lidem cizí, a Pratchett bezesporu moudrý je.
Humor je vlastní právě moudrým lidem, a on ho má na rozdávání – a že ho už něco rozdal…
Jsou knihy, které podávají autorovy myšlenky polopatě a kde je k vlastním interpretacím jen velmi málo prostoru. To ale rozhodně neplatí pro Pratchettovo dílo.
Autor podává své příběhy svěžím, lehkým a úsporným jazykem plným suchého absurdního humoru- tady je na místě ocenit i genialitu překladatele - a nevede při tom čtenáře za ručičku. Nemaluje mu v obsáhlých pasážích reálie příběhu, ale soustředí se na příběh samotný. Přitom pracuje spíš s náznakem a nechává na čtenáři, ať si scénu i děj domaluje sám ve své fantazii.
Když má popsat scénu, kdy nadupaní a sebevědomí útočníci zažili ošklivé překvapení, udělá to jedinou lakonickou větou: „Křik neustával, ale už nebyl bojový.“
Takový prostor pro fantazii a imaginaci, jaký nám Pratchett ve svých knihách předkládá, zcela zákonitě vede čtenáře k tomu, aby v něm hledal paralely a alegorie ke svému světu a okolí – a aby je nacházel.
A já jsem si tam holt našel tohle.
Literární dílo není od toho, aby vám vnucovalo svoji pravdu a předávalo svoji moudrost. V žádné knize nenajdete moudrost, kterou už byste neměli v hlavě. Kniha vám jen pomůže utřídit vaše vlastní myšlenky a poskládat je do nových souvislostí.
Hlupák nezmoudří ani po přečtení celé knihovny, zato moudrý člověk najde pravdu o vesmíru i v telefonním seznamu.
