I stvořil Hroch(75cm) kompakt digitální, by obraz jeho zachytil a na věky uchoval, a naplnil ho programy automatickými, by fotit mohl každý blb. A dal Hroch(75cm) kompakt lidem, řka: „Foťte vše co se hýbe i nehýbe a naplňte fotkami paměti svých kompů.“
A fotili lidé vše co se hýbalo i nehýbalo, pro větší slávu Hrocha(75cm), ale jen ve dne.
Vida to Satan, naplnil kompakt blesky, řka - foťte i v noci - a fotili lidé i v noci, pro větší slávu Satanovu…
Občas nastane situace, kdy se vám ještě nechce domů, ale už je pozdě rozjíždět něco většího. Přesně to se nám stalo onehdy při procházce na Letné. Babí léto dělalo přesčas a zrovna se mu povedl unikátní večer někde na pomezí surrealismu a kýče, který nešlo prostě jen tak zahodit. A tak jsme si řekli, že se zajdeme podívat na Křižíkovu fontánu.
Po vystání několika front jsme konečně zaujali místo na tribuně - před námi jen dvě prázdné řady a bílé zábradlí, které dávalo jistotu, že ani v nejvyšší extázi na hranici nirvány nevypadnete z hlediště, za námi lavice ze tří čtvrtin zaplněné diváckou hmotou, která nevypadala nijak nebezpečně.
Místo bylo z mého pohledu ideální - na třicet metrů se můžete kochat jak panoramatickými pohledy na celý ten komplex vodotrysků a kropítek a pramínků a čůrků, tak i detaily pružných a křehkých tanečnic, což je povznášející. Na druhou stranu tady byla reálná hrozba dobré viditelnosti pružných a nadupaných tanečníků, což je pokořující... ale před hrozbami couvají jen slaboši a politici.
Konečně potemněla světla a na plošinu mezi nadržené vodotrysky vtančil svalovec do půl těla nasoukaný v černých kalhotách, které přesto že byly celkem volné, působily velmi těsným dojmem… a co se dělo pak, si uvědomuji jen matně.
Zábradlí před námi explodovalo a rozhořelo se oslnivě bílým plamenem. Skupinka opozdilců se díky stroboskopickému efektu změnila v tlupu robotických monster napadených virem. Zaskočeně se rozhlíželi sovíma očima, ve tváři výraz „…snad jsme nic tak hrozného neudělali“, a sotva se trochu vzpamatovali, trhanými pohyby se naskládali na sedadla… zrovna před nás. Tím sice trochu odstínili zábradlí, ale současně zvětšili a barevně zpestřili odrazovou plochu, takže bylo opravdu na co se dívat.
Ocitli jsme se uvnitř světelného kuželu, do něhož zvečí pronikly jen ty nejhouževnatější a nejumíněnější paprsky.
Oko je náš nejukecanější smyslový orgán, a dokáže ignorovat to, co nechce vidět, se zarputilostí státního úředníka – jenže než si naše oči vybudovaly selektivní slepotu na blýskající zábradlí, utekla první pětina programu. Pak už i blesky poněkud prořídly a zmatněly, a tak jsme konečně mohli začít vychutnávat tu úžasnou multismyslovou pastvu plnou dynamiky a dramatických zvratů složenou ze světel a barev, odlesků a lomů, ladného pohybu a ladných křivek, tónů a harmonie.
Ale ještě dlouho potom co doznělo mohutné finále dramaticky rozvíjející ten nejkrásnější melodický motiv, na který kdy tančil nějaký pták, jsem cítil v zorném poli výsek slepoty ve tvaru zábradlí.
Člověk s kompaktem je nebezpečná dvojka, zvlášť když ten chytřejší v týmu je kompakt. Když je navíc nabitý čtyřgigovou kartou a baterkami schopnými udržet bubnujícího růžového králíčka při životě plném aktivity několik měsíců, máme tu rázem tým zabijáků kultury schopných problýskat se padesátiminutovým programem bez jediného šrámu, zato s devastujícím účinkem na své okolí.
Jak je možné, že necháme celé roty blýskajících zabijáků jen tak volně pobíhat po ulici a konat dílo zkázy, zatímco daleko lehčí výstřelky kriminalizujeme a nesmlouvavě potíráme? Jak je možné, že na obyčejnou bouchačku musíte oblítat kdovíkolik doktorů a absolvovat školení a zácvik, zatímco kompakt s bleskem si opatříte během dvou minut a prodavač se ani neoběžuje s přezkoušením způsobilosti?
Digitální kompakt je další z řady věcí (např. mobil, internet, euro), které přišly předčasně a zastihly lidstvo nepřipravené. Člověk ještě nedosáhl odpovídající intelektuální, morální a kulturní úrovně, aby dokázal tento fenomén ovládat.
Pak dochází ke stavu, kdy člověka ovládne jeho výtvor a zavede ho na scestí.
Inspirováno článkem, který mi připomněl tuto událost a nelítostně rozdrásal už skoro zapomenutím zhojenou jizvu na duši (odkaz zde...)
Na závěr rada - když už musíte za každou cenu fotit, zjistěte si jak. Je nesmysl fotit vzdálenou a bohatě osvětlenou scénu s bleskem... tedy pokud jste si nepřišli pořídit zásobu snímků přesvícených hlav a zad diváků sedících před vámi.
Zvolte program, který přesně odpovídá situaci, nebo vypněte veškerou automatiku kromě expoziční. Vlastně můžete vypnout i tu, protože blbě zvolená automatika může pokazit víc než špatný odhad. Zaostřete manuálně nebo zaostřete na nekonečno, 20 - 30 m je pro většinu objektivů běžných kompaktů už v kategorii nekonečno, takže tím nic nepokazíte...
... ale hlavně - vypněte blesk!!!
