Podstrojovat nejchudším, podbízet se nejbohatším, a škubat ty uprostřed – to je univerzální recept levice, jak zajistit blahobyt. Ale socialisté mají receptů celou řadu.
Hlavní metodou levice při posilování moci je budování závislosti. Závislost znamená snadnou ovladatelnost, snadnou manipulovatelnost, snadnou vydíratelnost.
Jak to vypadá – a dopadá - v praxi?
Zeman chtěl vybudovat Stát Služeb – všichni všechno dají na jednu hromadu, a stát se jim o všechno postará.
K tomu ovšem potřeboval masu tvárného proletariátu, a tu mohou poskytnout jen velké fabriky. Ty ale u nás vesměs padly, protože se nedokázaly prosadit v nových podmínkách. Začal tedy lákat velké firmy odjinud na všechny možné laskominy, které může socialista nabídnout.
Kdo měl pár miliard na postavení hangáru, dostal z fleku místo, o jaké si řekl. Když chtěl stavět na zelené louce pár kilometrů od poloprázdné průmyslové zóny se vším všudy, dostal ji. A nejen to – stát mu tam extra vybudoval inženýrské sítě, zajistil dopravní obslužnost, a ještě mu na deset let odpustil daně.
Naši drobní podnikatelé, kteří se tak tak protloukali a teprve se začali rozhlížet po světě a chystali se trochu to rozjet ve větším, museli ze svých daní podpořit nadnárodní molochy, kteří si tady vybudovali montovny pro personál s nízkou kvalifikací a produkující polotovary s nepatrnou přidanou hodnotou. Ale vždycky se našlo dost lidí, kteří dali přednost jisté otročině u pásu před nejistotou u rozjíždějících se menších domácích firem.
To byl primární efekt. Další byl podobný, ale na vyšší úrovni.
Znám řadu firem z té doby, které měly perspektivní výrobní program a právě se začaly zabydlovat na trhu a přitahovat pozornost ve světě... a najednou zjistily, že je jednodušší stát se subdodavateli velkých montoven.
Proč se honit za inovacemi, lítat po světě, dobývat trhy a shánět odbytiště, když můžete pohodlně dělat to, co vám zadají, a máte odbytiště hned vedle, a zajištěné smluvně na rok dopředu, ne?
Stali se z nich jednoduše stejní závisláci jako ze zaměstnanců montoven. A všechno to fungovalo až...
... až do doby, než moloch zvedl zadek a přesunul se jinam.
V ten moment se dostal do problémů celý region. Nejen že ze dne na den ubylo pár tisíc pracovních míst, ale díky závislosti na velkoodběrateli začaly propouštět i místní firmy. Kolik takových případů bylo vědí v každém kraji, kde k něčemu podobnému došlo – a k něčemu podobnému došlo prakticky v každém.
Efekt závislosti dnes – a nejen u nás - funguje i na vyšší úrovni. Hujeři nám nikdy nepřestanou připomínat, že jsme doslova přivázaní k sousednímu Německu, a že co se stane tam, to se nám stane stokrát. To je bohužel taky jeden důsledků socialistického budování závislosti. Opět je pohodlnější vyrábět pro silnějšího souseda, i když z toho tolik nekápne, než hledat kšefty jinde. Výsledkem je, že nakonec musíte tancovat podle toho, jak soused zrovna píská, protože se bez něj neobejdete.
Dalším kouzelným slovíčkem v čarodějnické knize socialistů je spotřeba.
Levici se podařilo přesvědčit velkou část populace, že spotřeba je zásluha srovnatelná s produkcí. Zní to na první pohled logicky – kdyby jeden nežral, druhý by neměl komu vyrábět žrádlo. Takže tím že se válíte na kanapi u televize a plníte si panděro jste stejně platní jako ti, co celý den kmitají, aby vám zajistili přísun živin pro tělo i ducha. A z toho vznikla pověra, že pouhou podporou spotřeby se dá nastartovat ekonomika.
Poslední takový větší restart proběhl poměrně nedávno, a měl formu šrotovného. U nás se ho naštěstí podařilo zarazit, takže jsme nějakou tu desítku(mld) ušetřili, ale i tak se nás dotkl, i když jen okrajově. Jak?
Šrotovné pochopitelně vyvolalo boom – no neberte nějakou tu desetitisícovku jenom za to, že si koupíte nové auto. A ještě vám poklepou na rameno, jaký jste uvědomělý pašák, že tak obětavě přispíváte k obecnému blahu.
Škodovka nestačila vyrábět, a bylo nutné posílit personál. I Škodovce bylo samozřejmě jasné, že prudké oživení bude jen otázkou pár měsíců, a tak ji ani nenapadlo přijímat plnohodnotné zaměstnance. Jednoduše si přivezla gastarbajtry - možná tisíc, možná víc... a když bublina skutečně po pár měsících splaskla, hodila je na krk státu.
Naše škoda samozřejmě nebyla zdaleka taková jako u států, kde šrotovné prosadili. Možná že jsme na tom dokonce byli maličko v plusu, i když pochybuji.
Ale někdo na tom hodně vydělal - a to je pravý účel všech socialistických receptů.
Existuje řada dalších receptů na zářné zítřky a řada dalších metod budování závislosti, svazování aktivity a faktického zotročování, kterými nás oblažují naši levicoví spoluobčané. Všechny bez výjimky ale sázejí na pohodlnost, lenost, nenažra... jedenost, a velmi často i na závist.
Všechny bez výjimky spoléhají na to, že však nám někdo půjčí, a pak se uvidí.
Problém je, že i současná „pravice“ rezignovala na jakoukoli pravicovost, protože s tou prostě dneska nemůžete uspět. Snad až se to sesype a půjde opravdu do tuhého... ale do té doby bude určovat pravidla rostoucí masa závisláků, která za pravidelně doplňované koryto šlichty a pohodlný gauč klidně prodá vlastní vnoučata...
