… a ještě líp gubernátorům – jen považte, tatíček car v daleké Bruseli vládne, a vy jen konáte v jeho jméně. Aj, jak je příjemné konat bez odpovědnosti.
Právě proto i ti nejzatvrzelejší skeptici a realisté v okamžiku, kdy přičichnou k faktické a praktické moci, se rázem stávají Hujery, co do Brusele švestičky z naší zahrádky servilně nosí. Vzpomeňme na Topolánka a jeho svalnaté řeči před a servilní chování po volbách. Jak se mu zatočila hlava z toho, že si najednou může tykat s velikánem Sarkozym a ve vile kámoše Berlusconiho chodit jen tak nalehko.
A to nemluvím o Hujerech z přesvědčení, protože ti mají na minulé gubernátorské vládnutí ty nejlepší vzpomínky.
Být gubernátorem, toť sen každého dnešního politika. Odmáváte v parlamentu to svoje – však nám to Brusel nařídil – a pak máte pokoj. Nemusíte se zodpovídat za špatná rozhodnutí, stačí ukázat s křivým úsměvem nahoru – odtamtud to padá, chcete snad zpochybňovat rozhodnutí tatíčka cara?
Nepotřebujete k tomu žádné mimořádné schopnosti, žádný talent, žádné vzdělání, je to jen otázka podmíněného reflexu - zvednout tlapu na povel dokáže i šipanz po krátkém zácviku se žárovkou a trsem banánů.
Jistě, máme tu demokratické nástroje. Máme tu třeba referendum, kdy o závažných otázkách necháme rozhodovat lid. A necháme ho rozhodovat tak dlouho, dokud nerozhodne správně. A když to vypadá že správně nerozhodne, prohlásíme ho nesvéprávným, a správně za něj rozhodne jeho gubernátor.
Máme tu europarlament, což je tlachána opravdu ve velkém stylu, kde vyslyší každičký hlas i toho nejokrajovějšího směru, protože je to zdvořilé, a pak rozhodnou ti nejsilnější, protože je to praktické. Naši neohrožení poslanci se tam neohroženě bijí za naše zájmy k velkému pobavení těch, jejichž zájmy jsou nakonec prosazeny.
Petr Nečas nás uklidňuje, že nás nikdo nemůže donutit přijmout euro a začít přispívat na pohodlný a rozmařilý život našich jižních bratří. Ne, nikdo nás nedonutí, ani nemusí - my to přece uděláme sami, z vlastní vůle. Parlament to odmávne, senát schválí, prezident po několikerém napomenutí podepíše.
Gubernátoři přece nenechají cara na holičkách, protože by si tím sami uřízli větev, na které se tak pohodlně sedí. Když padne car, padnou i oni.
