Karel Kryl kdysi v jednom rozhovoru přirovnal Prahu k děvce - nádherné pětadvacetilé štětce, co se dává za bůra... i tady se trefil. Praha sice od té doby trochu vyzrála, i ta cenová kategorie už je jiná, ale v tom podstatném zůstává stejná.
Děvky jsou noční motýli, a přes den jsou to devátí nejpolitováníhodnější tvorové v naší galaxii.
Denní světlo je k nim nemilosrdné - odhaluje povadlou pleť, vrásky, zažloutlé zuby a únavou zmatnělé oči.
Zato když nebe ztmavne a rozsvítí se lampami a neony, v tu ránu ožije jejich noční alter ego ze šminek, barevných hadříků a flitrů a prozáří přítmí dráždivými záblesky. Děvkám prostě sluší tmavé stíny tu a tam prosvícené ostrými barevnými světýlky. A v tomhle je Praha stejná.
Zjistil jsem, že co se focení týká, jsem taky spíš noční tvor - aspoň pokud jde o Prahu. Málokdy tady najdu místečko, které by stálo za vyfocení, a které bych přitom už před tím neviděl na stovkách fotek. Taky duch Prahy je přes den spíš duše přefouknutá davy turistů, a davy jsou ještě míň fotogenické než nekonečné lány řepky.
V závěru bych se rád omluvil všem, kteří sem přišli nalákáni titulkem, a možná čekali strhující popis pracovního nasazení, bezmezné obětavosti, svatého zápalu a všednodenního hrdinství práce v povolání, kde již tradičně převažují noční směny. Téma práce se taky chystám otevřít, ale počkám s tím na žně... takže pak si to vynahradíte, to vám můžu slíbit.
Fotky jsou tam opět v trochu větším rozlišení než umožňuje formát stránky, takže si je můžete zobrazit příkazem Zobrazit... z kontextového menu.
O karmu dnes žadonit nebudu, věřím že vás dobře vychovali, že oplýváte vrozenou inteligencí a máte v rozumné míře vyvinutý pud sebezáchovy...
