56 - Sobotka, jak zákony kázaly mu...

„ Musíme je zastavit“, znělo jednohlasně poslaneckým klubem ČSSD. Tím jedním hlasem byl hlas Leonida  Sobotky.

„  To se lehko řekne, zastavit, ale takovou přesilu? Nás je jen něco přes padesát, ale jich jsou  tisíce… desetitisíce… statisíce,“ počítal Hašek na prstech a tvářil se pochybovačně.
„ Na velikosti nezáleží,“ řekl Leonidas pevně. „ Důležité je, co máš tady,“ začal se prohmatávat jako cestující v tramvaji, když přistoupí neviditelní. Nakonec si významně položil ruku na hlavu.
„ To myslíš jako pustit se do nich hlavama?“ zeptal se nedůvěřivě Rath a začal si uhlazovat pěšinku. Ostatní se tvářili nejistě a čela se jim zkrabatila usilovným přemýšlením.
„ Myslím použít mozek!“ řekl Sobotka netrpělivě a přejel přítomné ohledem plným despektu, kterým v zárodku zmrazil dotazy „Čí?“, deroucí se těžkopádně na rty těch bystřejších.
„ Přemýšlejte trochu, sakra. Když využijeme terén parlamentu, všecky ty kličky, zákony, jednací řády, lehko je zaženeme do úzkých. A v úzkých my přece umíme chodit, ne?“
„ To jo, to zase jo,“ pronesl Jandák bodře.
„ No, a když jim vnutíme svoje pravidla boje a pustíme se do nich našimi zbraněmi…“
„ Zbraně padly na volební kampaň,“ řekl Zaorálek skepticky. „Tvrdík je všechny zastavil.“
„ … počkej, nepřerušuj mě, nemyslím palcáty a hákovnice. Myslím to, čím jsme vyhráli volby.“

Tváře přítomných se začaly rozjasňovat. Některé se však vzápětí zachmuřily.
„ To jako že půjdem mezi voliče, nějakou schytáme, a pak se budeme producírovat před kamerama v ortopedickejch límcích?“, zeptal se Urban opatrně.
Leonidas zakoulel očima.
„ Šmarjápano, to ste tak… hele, co jsme dělali celou předvolební kampaň?“
„ No… stáli jsme na tribuně… a Paroubek řečnil,“ soukal ze sebe Urban a nejistě pokukoval po Leonidovi.
„ V zásadě správně,“ řek Sobotka s viditelným sebezapřením, „ ale řekli jsme si, že tady některá jména nebudeme vyslovovat. Nemám pravdu?“ pohlédl ostře na Urbana, který se koupal ve studeném potu a přemýšlel, jak z toho ven. Najednou se bacil do čela a tvář se mu rozjasnila.
„ Jo ahá, už chápu. Postavíme se za toho, o kom nesmíme mluvit, a on to všechno okecá.“

Leonidas počítal do třinácti, a když mu došly prsty na rukou, pokračoval nohama. Když po několika minutách dostal oči zase pod kontrolu a jeho puls sjel zpátky na obvyklých 130 bps, zpražil přítomné ledovým pohledem.
„ Vy si bez toho Paroubka snad ani nevytřete… ruce,“ řekl hlasem plným pohrdání.
„ Paroubek se neříká, Bohumile,“ napomenul ho Jandák laskavě. Sobotka ho odbyl netrpělivým mávnutím ruky a po hlubokém nádechu pokračoval.
„ Vy budete řečnit. Budete plácat pátý přes devátý. Budete mlít pantem až do zblbnutí…“ krátce se zamyslel, přejel pochybovačným pohledem bojovníky a pak upřesnil:
„…posluchačů.“

Nastalo krátké zamyšlené ticho a místnost se začala plnit nevyřčenými otazníky.
„ No, ono se to lehko řekne, plácat pátý přes devátý… ale to není jen tak. Co má člověk pořád vymejšlet, že jo…“ prolomil ticho poslanec Hulinský. Sobotka zkameněl, ale vzápětí vybuchl.
„ Hergot vy neumíte plácat pátý přes devátý? Vy neumíte mlít pantem do zblbnutí, mluvit do větru, říkat nesmysly, papouškovat fráze? A to si říkáte sociální demokrati?!!!“
Plamenným pohledem přejížděl z jednoho na druhého a jen jeho brýle zachránily poslanecký klub ČSSD před vypařením. Narážel na samé sklopené oči, zasmušilé tváře, svěšené rty, sklopené uši…

...ale co to?

Najednou se tváře začaly rozjasňovat, oči se pozvedaly nebojácně vstříc jeho pohledu, koutky rtů se zakroutily do úsměvu, a uši začaly směle odstávat.
„ Jdem do toho s tebou, přecedo,“ zaznívalo ze všech koutů. „ To by v tom byl čert, abysme ty reformy nezarazili.“

Byl to tuhý boj. Hrdinní bojovníci jeden po druhém vycházeli na tribunu, aby počastovali protivníka sprškou ptákovin a nesmyslů ostrých jako šípy, a pak padli vysílením zpět do  poslaneckých lavic. A nebýt zrady podlého Nečase, který pohrozil, že bitva bude pokračovat i v noci a o víkendu, kdoví jak by to dopadlo.
Kosti hrdinných bojovníků se dávno rozpadly v prach, vítr ho rozvál do všech koutů poslanecké sněmovny, ale nápis vyrytý nožíkem do poslanecké lavice bude navždy připomínat jejich hrdinství...

Jdi, poutníče, a zvěstuj voličům sociálnědemokratickým

že my tu absolutně tuzí ležíme, jak zákony kázaly nám.

Zdroje inspirace:

http://abelovsky.blog.idnes.cz/c/231078/Bohus-hrdina-od-Thermopyl.html

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/bohuslav-sobotka.php?itemid=14732