Zjevení k nám většinou přichází, aniž bychom si to uvědomovali. Proto zhruba 99.9999% zjevení projde úplně mimo nás a lidstvo o nich vůbec neví.
V lidských dějinách ale přicházejí období, kdy si zjevení začneme všímat. Obvykle je doprovází zvýšený výskyt podivných úkazů - začnou se dít neobyčejné a nepochopitelné věci, svět se na čas změní ve velmi podivné a zajímavé místo.
A přesně to se děje teď. Tajemné obrazce v obilí u Proseče, podivné rýhy v místech bývalých kabelů drážního zabezpečení, nevysvětlitelné smajlíky v příspěvcích některých diskutérů – to je jen několik namátkou vybraných záhad z tajemné záplavy, která se na nás začíná valit ze všech stran.
Ve světle těchto událostí bychom měli být daleko vnímavější k tomu, co nám sděluje naše podvědomí. Neměli bychom míjet tajemné signály, které přijímá náš mozek, když není blokovaný myšlením. Neměli bychom jen tak mávat rukou nad sděleními, která se nám zdají nepodstatná jen proto, že jim nerozumíme.
Taky jsem byl zasažen zjevením. Stalo se to dnes ráno během dospávací fáze, mezi druhým a třetím probuzením. Šlo o řadu zdánlivě nesouvisejících obrazů. Vystupovaly v nich tři postavy, a děj, i když velmi prostý, byl doslova nabit podivnou, temnou symbolikou.
Pokusím se je popsat co nejautentičtěji, plasticky vykreslit celkovou atmosféru snu se všemi pocity, které vyvolávala, i když je to těžké - to se prostě musí vidět.
Osoby:
Judista Furrita, konvertující k sumo
Muž v šedém tílku, v šedých slipech a s bezvýraznou tváří
Telefonní projektant
Obraz 1:
Judista Furrita sedí u stolu a hlavu má zabořenou v obrovské kovové míse plné rýže. Jeho tělo začíná jevit první nesmělé známky stability typické pro zápasníka sumo, zatím však spíš nehmotné, jen lehce načrtnuté do prostoru - jako by se kolem jeho útlého judistického tělíčka vznášel potenciál mohutnosti.
Z přítmí vzadu za ním vystupuje muž v šedém tílku a v šedých slipech. S jeho šedivým, bezvýrazným úborem podivně souzní i výraz obličeje, který je taky naprosto bez výrazu - prostě člověk, kterého na ulici ani nezargistrujete.
Obraz 2:
V kanceláři ředitele spojů studuji projekt instalace telefonní stanice. Dívám se na plán třípodlažního bytu – z nějakého důvodu vím, že se jedná o standardní sociální byt pro extrémně početnou rodinu. V každém patře je 3x3 místností, dohromady 27. Při pohledu mírně ze strany připomíná zploštělou rubikovu kostku.
Vnímám vysvětlování projektanta, že celý byt je protkán vertikálními i horizontálními větracími šachtami, které se mají využít k protažení telefonní šňůry. Vysvětlování není určeno mě, ale nejspíš řediteli, kterého nevidím, a probíhá neverbálně. Přesto mu dokonale rozumím. Studuji rozmístění šachet na plánu, a přitom se ocitám uvnitř jedné z nich.
Obraz 3:
Mřížkou ve větrací šachtě pozoruji judistu Furritu, který se pouští do zápasu s mužem v šedém tílku a v šedých slipech – pokud jste někdy hráli Duka Nukema, dovedete si moji situaci živě představit.
Zápas v ničem nepřipomíná ani judo, ani sumo. Protivníci se střídavě kopou tam kde to fakt bolí, střídavě leží na zemi, svíjejí se v bolestech a očividně závidí eunuchům, ale po chvíli se zvednou a oplácejí stejnou mincí. Muž v tílku se při tom stále tváří bezvýrazně, a ani Furritova tvář nedává najevo žádné emoce. Všechno je jen v gestech.
Situace hrozí pádem do stereotypu, ale v pravou chvíli se objeví telefonní projektant, který dlouhými kroky přeměřuje místnost a projektuje umístění sloupů telefonního vedení.
Obraz 4:
Opět studuji projekt - tentokrát je to spíš jakýsi storyboard znázorňující tažení telefonního vedení dramaticky rozervanou krajinou. Projekt leží na stole plném všech možných tiskovin.
Z pod projektu vyčnívají noviny, na jejichž první straně čtu fragment křiklavého titulku:
„ Jedenáct minut, které nás dělí od…“
... bohužel než stihnu projekt odsunout a titulek, který mne z nějakého důvodu zaujal, dočíst, probouzím se.
Nepochybuji o tom, že právě byla mým prostřednictvím lidstvu sdělena závažná skutečnost, ale nedokážu ji rozluštit. V celém baráku jsem nesehnal jediný snář ani jinou odbornou literaturu z oblasti paranormality, sousedi bezradně krčí rameny, na 1188 ještě teď zaznívá usedavý pláč.
Proto se obracím se na veřejnost, zejména pak na věrné čtenáře, o radu - co může zjevení znamenat?
